Po smrti George Harrisona už mohou věrní fanoušci Beatles očekávat nová sólová alba jen od poloviny legendárního kvarteta a vzhledem k tomu, že Ringo Starr nikdy k chrličům desek nepatřil, vše podstatné asi už navěky zůstane na siru Paulu McCartneym. Možná nejtalentovanější, určitě však nejpracovitější z Beatles tuto roli jistě zastane - psát nové písničky mu nečiní problém ani na prahu šedesátky. Činí tak s jaksi samozřejmou lehkostí, o čemž nejlépe vypovídá jeho nové album Driving Rain.

Uvědomíme-li si, že McCartney vydává sólové desky už třicet let a že v jeho diskografii není (s jedinou výjimkou) delší než dvouletá pauza (zato v letech 1971, 1973 a 1993 stihl alba hned dvě), můžeme nad jeho autorskou plodností jen nevěřícně kroutit hlavou. Jenže ne každá z těch písničkových sbírek nese punc prvotřídní kvality, což už se vůbec nedá říci o jeho albech směřujících do oblasti klasické hudby. Když si člověk poslechne jeho klíčové desky Tug Of War z roku 1982 nebo ještě o dobrých deset let starší Band On The Run, nesrovnatelné s celou řadou jiných, neubrání se pocitu, že McCartneymu v sedmdesátých a osmdesátých letech mnohdy scházela sebekritičnost, že do studia ne vždy vcházel s patřičnou dávkou soudnosti. Driving Rain, to je jiný případ - po čtyřech letech od podobně laděné kolekce Flaming Pie je vlastně teprve třetí McCartneyho deskou nových písniček za posledních deset let. Taková zdrženlivost už musí být znát.

Mezi šestnácti skladbami alba jsou bezpochyby silné písně. Patří k nim například Spinning On An Axis, kterou Paul napsal se svým synem Jamesem, pokorná Magic, první singl From A Lover To A Friend, ale i titulní song desky. Problém některých dalších písní spočívá v tom, že už jsme jejich melodické motivy na McCartneyho deskách slyšeli. Jindy zase objevíme působivý moment, ale jako celek písnička nedrží pohromadě (Riding Into Jaipur). To je ostatně na Paulovu adresu výtka již léta vznášená a ani nové album není takových skic zcela ušetřeno, jako by McCartney psal snad až příliš snadno, leccos jen načrtne a pak už nedotáhne do konce. Zato když nelituje času a úsilí, vznikne píseň, která nás všechny může přežít.

Na Driving Rain je takto ambiciózních písní několik a vzhledem k pečlivosti amerického producenta Davida Kahna, který jim vtiskl moderní zvuk, jistě nepotěší jen posluchače, odkojené beatlesovským mlékem z Liverpoolu.

MILAN ŠEFL