Novým generálním zástupcem a distributorem gramodesek značky Homocord pro ČSR se počátkem roku 1929 stal Emil Schmelkes, obchodník elektrotechnickými, radiotelegrafními a rádiovými přístroji, gramofony a deskami. V oblasti gramofonového průmyslu nebyl žádným nováčkem - do roku 1928 vedl československé zastoupení německé gramofonové společnosti Vox (jak již víme, tato firma ve stejném roce ukončila konkurzem svoji činnost). Repertoárovými poradci se stali kromě skladatele Slávy Macha také Jára Kohout a Ferenc Futurista, které Schmelkes vlastně převzal od zmíněné firmy Vox. Není proto divu, že záhy se na nově upravené černofialové a od roku 1930 černozlaté etiketě Homocord začaly objevovat také četné snímky těchto dvou populárních komiků.

Emil Schmelkes rozpoutal extenzivní reklamní kampaň s úmyslem výrazně zvýšit odbyt svých již výlučně elektricky nahrávaných gramodesek s českým repertoárem, na jehož dramaturgii se zpočátku podílel také skladatel a kapelník John Gollwell. Podívejme se, jak po roce 1929 firemní katalogy přibližovaly některá nová jména (kromě již zmíněného Kohouta a Futuristy) na etiketách gramodesek této značky posluchačům. Jen připomeňme, že drtivá většina českých snímků populáru byla natáčena v berlínských nahrávacích studiích za doprovodu německého tanečního a jazzového orchestru Freda Birda, který někdy řídil kapelník John Gollwell.

František Smolík natočil pro tuto značku asi 50 snímků - dobové šlágry, melodramy a několik písní ze sbírky Zpěvy staré Francie. Získal si všeobecnou sympatii již při první serii svých snímků, lze o něm číst v katalogu. Kdo uslyší poslední novinku "V Paříži u hodin před Madelaine", bude nadšen. Starofrancouzské písně, jejichž zvláštní půvab objevil a které do češtiny poprvé přeložil dr. H. Jelínek, budou v sympatickém přednesu Fr. Smolíka vítány každým přítelem lid. písní. I moderní směr nalézá v něm výborného tlumočníka a desky tyto jsou důkazem jeho všestranných uměleckých schopností.

Jára Pospíšil s doprovodem velkého Gollwellova orchestru: Mladý, nadějný a sympatický tenor, který zpívá Gollwellovy skladby a jest již známý z radio-rozhlasu, představuje se nejširší veřejnosti poprvé na Homocord-deskách a bude zajisté všemi přáteli dobré desky vřele přivítán.

Lev Uhlíř, barytonista vinohradské, olomoucké a bratislavské opery: První serie snímků tohoto nadaného umělce, dobře známého i v zahraničí, znamená sensační úspěch. Jeho překrásný hlas a jeho velké umění se uplatňují v plné míře na těchto deskách. Jest připravena řada dalších snímků tohoto sympatického pěvce, kterým lze též předpovídati zaslouženou oblibu a uznání.

Karel Hruška, tenorista pražského Národního divadla: Mnoho jeho známých a oblíbených písní z radio-rozhlasu chtěli byste zajisté ještě jedenkráte si poslechnouti, a proto přinášíme poprvé svazek těchto posledních jeho novinek.

Lyrický tenor Tonek Š. Sentenský: Sladký, měkký a lichotivý tenor - na desce Homocord slyšíme všechny jemnosti a půvaby jeho hlasu. Pod tímto pseudonymem se nejspíše skrýval třetí z bratrů Šindlerových, Antonín.

Zdeněk Štěpánek: Kdo zná tohoto velkého herce z jeviště, kdo jej uvidí v našem největším českém filmu "Svatý Václav", musí jej též uslyšeti na desce Homocord. Štěpánek je přítomen na snímcích z tehdejšího repertoáru pražského Divadla na Vinohradech - Žebrácké opery, Jana Husa, Cyrana z Bergeraku a Hamleta (...tento světoznámý monolog nebyl dosud uveřejněn v českém překladu a lze s jistotou předpokládat, že bude se zájmem přijat našimi vzdělanými kruhy...).

Sborový zpěv reprezentovali především trampští Camp Boys: Tento sbor přináší mnoho známých a oblíbených trampských písní, z nichž zvláště píseň "Maminko, mámo" jest vítána každým, kdo zachoval si aspoň trochu mateřské lásky. Nedávno před vyprodaným domem pořádali veřejný koncert a slavili veliké triumfy. Camp Boys natáčeli gramodesky též pod názvem Veselá sedma - například Veselý večer u Fleků (... při poslechu této desky cítíme se uprostřed víru veselé společnosti v této jedinečné, známé a oblíbené pražské hospodě...). Své první snímky zde mají také sbory Settler´s Club a New Revellers (...nový pěvecký kvartet, jemuž se veřejností dostalo již plného uznání a pochvaly, vyšel pod řízením známého skladatele Gollwella poprvé na deskách Homocord...).

Od roku 1930 pak plnil funkci univerzálního firemního zpěváka Homocordu tenorista sametového hlasu a velice příjemného projevu Tino Muff, který stačil během tří následujících let pro tuto značku natočit mnoho desítek komerčně úspěšných snímků populárního i operetního charakteru, a to jak sólově, tak společně se Settler´s Clubem, Silvou Dohnalem, Vaškem Zemanem či svou manželkou Annou Gromwellovou. Obrovský úspěch zaznamenala hlavně jeho nahrávka Cikánky, které se údajně v jeho podání prodalo 100 000 výlisků.

Začátkem roku 1930 byla bubenečská lisovna Homocordu z důvodu zastaralosti strojního zařízení zrušena a o tři roky později přestaly gramodesky s touto etiketou vycházet úplně (český repertoár končil někde u objednacího čísla 7272). Od konce roku 1932 převedl majitel - koncern C. Lindström AG - všechny snímky této značky do společných katalogů svých dalších firem Beka a Parlophon a o rok později již byly tyto desky nabízeny ve společném katalogu značek Odeon a Parlophon. Reedice elektrických nahrávek Homocordu pak až do roku 1936 vycházely - pod původními objednacími čísly - na etiketě Odeon.

K úřednímu výmazu značky Homocord z obchodního rejstříku došlo v polovině roku 1935. Jejího bývalého ředitele Emila Schmelkese okamžitě angažovala jako svého uměleckého vedoucího česká gramofonová firma Esta.