8
vychází 11. 2. 2002

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika

POEZIE V ROZHLASE

K výročí Jana Skácela

Český rozhlas 3 - Vltava, 23. února 22.45 hodin

Jan Skácel by se 7. února 2002 dožil osmdesáti let. Říká se tomu výročí a výročí se podle zvyku připomínají či dokonce slaví. Jana Skácela není třeba připomínat, je v české poezii stále přítomen a čtenářům je tak blízko, jak jen básník může být. Nebudeme je tedy připomínat, už proto, že Skácel ani slovo "výročí" neměl rád. Ale uměl přes planiny času rozmlouvat s dávno mrtvými básníky, a to doslova: vzpomínáte na imaginární rozhovory vydané v souboru jeho prozaických drobných skvostech Třináctý černý kůň?

Ale Skácel, dnes nezvykle - v mobilním čase telefonů - rozmlouval s přáteli i na dálku, v dopisech a na korespondenčních lístcích. Dopis často umí přesáhnout čas podobně jako báseň. A já si teď dovolím otisknout zde pár útržků z lístků, které mně přicházely z Brna jako světýlko z temných normalizačních let:

Tedy v zimním Brně je jakési divné, nevhodné jaro. Předevčírem jsem viděl v jedné zahrádce rozkvétat petrklíče a tavolíny. Lidem to počasí leze nějak na hlavu, a protože i tak jsou lidé na hlavu jatí, je z toho blázinec v přírodě i v lidech., jak řekl Paul Valéry: "Žel, ani budoucnost už není tím, čím kdysi bývala."

Pozdravuj v Praze pár dobrých lidí podle svého výběru. Já už na dálku nevím, kdo je kdo.
Žiješ, nežiješ, jak žiješ? Co tady v Brně? Vítězí hrozná rozumnost života.
P. S.
Víš, co řekl starý Goethe o svých básních? - "Nedělal jsem je, nýbrž ony dělaly mne."
Jsem zvědavý, kdo se kam spíš dostane, jestli já do Prahy, nebo ty do Brna. Nevím, co se u Vás děje, ale mám dojem, že až v Praze budu, nebudu vědět o nic víc.

Z K. J. Erbena opisuji tohle říkadlo:

Zabili ho,
Odřeli ho,
Teď chodí a zpívá.

Když se dáš poddat, tak jsou to dudy. A zdá se mi, že dudy se staly v poslední době oblíbeným nástrojem, velmi dobovým a státně uznávaným. Jinak? Když jsem byl nemocný, tak jsem se učetl téměř k smrti, a tak si teď poslouchám gramofonové desky, hlavně Bachovy Brandeburské koncerty. Jsou to básně, ve kterých slova nevrhají stíny.

V podobném osobním a důvěrném ladění se nese i Radimem Vašinkou vybraný a přednesený pořad ze Skácelových básní a malých recenzí na radost - i očistný smutek.

PAVEL ŠRUT