Anglického režiséra Petera Cattanea si pamatujeme jako tvůrce úspěšné komedie Do naha!, kde obratně propojil sociální akcenty s chytlavou zábavou. V jeho druhém počinu nazvaném Klikaři se mu již tolik nevede. Aby však nedošlo k mýlce: vedle přihlouplých "buranských" taškařic působí i toto dílo jako balzám svou výrazovou umírněností a smyslem pro jemně pointované situace. Zdá se, že tentokrát Cattaneo neoplýval přehnanými ambicemi. Natočil oddechovou podívanou, která nepředstírá nějaké hlubokomyslnosti a neskrývá, že pracuje jen s další variantou osvědčeného tématu - baví přípravami důmyslného útěku z vězení.

Namísto napínavého thrilleru však režisér zvolil lehce šumivou polohu ironické komedie, která v roztomilém zveličení postihuje jak poměry za mřížemi (zejména pak v postavě dětinsky naivní psycholožky, která má vězňům napomáhat v návratu do normálního života), tak syžetové a charakterizační stereotypy, které v průběhu let nahromadili sami filmaři. Oblíbené jsou časté dovětky, které rozehrávané situace rázně utnou - zpravidla znenadání přidělenou samotkou. Ostatně sám ředitel věznice se podivuje, že si nově příchozí vězeň dokázal "vykoledovat" izolaci už během prvních dvou hodin pobytu v jeho zařízení...

Cattaneo pozměňuje tradiční dělení na hodné a zlé. Ničemové se vyskytnou mezi vězni i dozorci - a pochopitelně neujdou spravedlivé odplatě. A poněkud smolařští, mírně karikovaní "správňáci" sice vymyslí, jak utéci během ochotnického muzikálového představení, jehož patronem je samotný ředitel milující muzikály (Christopher Plummer mu vtiskl až přespříliš důvěřivé troubovitosti), ale v případě hlavního aktéra Jimmyho (poněkud bezbarvému Jamesu Nesbittovi chybí především potřebné charizma) dochází k radikální změně hodnot. Cennější nežli svoboda je opětovaná láska, byť prozatím ve stínu mřížoví...

Režisér zdůraznil smolařství jako ústřední devízu svých hrdinů - ani banku nedokáží pořádně vyloupit a navíc se nechají dopadnout. Ve shodě s "postmoderní" relativizací mravních zásad jim krádež nepřipadá jako odsouzeníhodný čin, takže jim držíme všechny palce při jejich cestě na svobodu. Jen tragický osud dalšího z outsiderů (Timothy Spall), jenž nevydrží šikanu, poněkud narušuje nezávazně dovádivé, občas ironické vyprávění o úkladech a lásce. Klikaři samozřejmě nechtějí portrétovat situaci ve vězeňství, tím méně mentalitu uvězněných či dozorců. Do zvoleného prostředí se jen prolnuly příjemně vybájené útěkářské i milostné historky. Ačkoli film láskyplně paroduje často užívaná klišé, současně je rozmnožuje o další přírůstek.