Sobota 23. 2. 2002 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 14.30 hodin

Právě z kontrastu toporného jakoby lidového verše středověké morality se zvukem a mluvou aktuální současnosti je vystavěna hra Byl jest jeden člověk. Pro člověka Kohokoli si přichází Smrt a volá ho jménem Boha k poslednímu soudu: člověk se zdráhá, smlouvá, hledá, kdo by mu pomohl. Podle středověké morality jediným přijatelným doprovodem před soudnou stolici Boha jsou dobré skutky, nic a nikdo jiný člověku s vyúčtováním pomoci nemůže. V plzeňské adaptaci se člověk potkává se smrtí v různých dopravních prostředcích, komunikuje s ní pomocí nejmodernější techniky, Smrt je všudypřítomná a člověku vždy nablízku, v letadle jako v autě nebo na městské ulici. Nakonec ovšem si svého Kohokoli bere stejně jako kdykoli v dějinách lidstva - krutě i milosrdně zároveň, za klapotu koňských kopyt a rachotu kočárových kol.

Rytmus a spád inscenace jsou dílem hudební složky, jejímž autorem je klávesista Eduard Spáčil. Jeho přítomnost také znamenala odlišný způsob natáčení, herci interpretovali texty inspirováni a rytmizováni jeho improvizacemi. A naopak klávesista na místě pozměňoval připravenou kompozici podle hereckých typů a jejich projevu. Natáčelo se bez playbacku, naživo.

Text byl při svém vzniku inspirován hereckými osobnostmi Moniky Švábové, představitelky Smrti, a Pavla Kikinčuka, který hraje člověka Kohokoli. Autorka textu Alena Zemančíková i režisér Miroslav Buriánek se pokusili v této své práci zúročit postupy plzeňského tvůrčího týmu, vybrušované léty sobotních a nedělních literárních i dokumentaristických pořadů i slovesných projektů pro literární vysílání stanice Vltava. Ze západních Čech, odkud pocházel Jan z Teplé (neb ze Žatce či ze Šitboře), středověký autor existenciálního sporu člověka a smrti Oráč z Čech, je to pokus o dramatický, zcela aktuální příspěvek k věčnému tématu evropské křesťanské kultury.