Za to, že žijeme v blahobytu, býváme trestáni tím, že se musíme rozhodovat, jak naložit s volným časem, který často určuje, jaký náš život je. Lidi, kteří kdysi v potu tváře pracovali od slunka do slunka, aby se uživili, naše starosti neměli. Je až neuvěřitelné, kolik život nabízí možností, čím čas, který nám přebývá, naplnit. Býváme udiveni rozdílnostmi, které objevujeme, když vstoupíme do životů jiných lidí a poznáváme jejich lásky, vášně a závislosti.

Já jsem třeba závislý na poslouchání vážné hudby. Zvykl jsem si na ni. Tichá klasika je tapetou pro mé veškeré domácí konání. Taky mám rád bilaterární rozhovory, zadumanou samotu, domov, klid, přírodu, v létě pěšky, v zimě běžky - jak se píše v seznamovacích inzerátech. Pro někoho jiného by to musela být nuda k nepřežití. Jak oproti tomu musí být vzrušující rozmanitý, dynamický, dobrodružný a romantický život alpských lyžařů, nepálských cestovatelů, ale i všelijakých pěstitelů, chovatelů, sběratelů a natož těch, kteří rádi soutěží, závodí, sází či basketbalovým míčem do koše hází. Zvlášť atraktivní je asi život slavičů svátků, narozenin, výročí a určitě i těch, co pravidelně navštěvují party, premiéry, vernisáže. A což teprve ti, co v práci nemají stání, těšíce se na fotbalová klání.

Vzpomínám si, s jakou chutí jsem už jako student chodíval do Rudolfina na generálky Beethovenových symfonií. Nejdřív jsem sledoval souhru nástrojů, kdy nastoupí smyčce, dřeva, plechy. Mrazilo mě v zádech, když po něžném pianissimu nastoupilo mohutné forte. S obdivem jsem myslel na toho, kdo to zkomponoval, a mnohdy se nad tou krásou neubránil dojetí. Nakonec jsem byl rád, že jsem se narodil do tohoto strašnýho i krásnýho světa. Zážitky to byly až kýčovitě sentimentální, bez kterých ale pro mě nebylo posluchačské, divácké nebo čtenářské rozkoše. Myslím si, že silné zážitky z umění, pokud je člověku dáno je mít, jsou v lecčems podobné pocitům, které mívají zamilovaní. Sám si teď nedovedu představit chudobu života, kdybych byl býval takových zážitků neměl.

Na druhé straně jsem se jako dokumentarista nemohl ubránit závisti, když se mi při zabijačce hospodář do kamery vyznal, jaká je to rozkoš dát si v neděli vepřo-knedlo-zelo, k tomu chlazenou dvanáctku a pak, když máma v kuchyni cinká nádobím, si dát dvacet. Nemůžu, než mu dát taky za pravdu. Život je krásnej!