Čím "prestižnější" a halasněji anoncovaný je televizní pořad, tím méně bývá zpravidla důvodů, proč ho sledovat. Natož se k němu kriticky vracet. Tradičně to platí i o většině výročních cenění nejpopulárnějších titulů, pořadů a tváří, která s úporností přírodních katastrof na sklonku zimy okupují obrazovku. Příjemnou výjimkou bývala vyhlášení cen divácké ankety TýTý. Nad zavedenou nudu snaživých tuzemských imitací oscarových teatrálních her na překvapení, dojetí a vděčnost je každoročně pozvedal autorský průvodce večerem, Marek Eben. Letos hned v úvodu na svou moderátorskou roli definitivně (?) rezignoval. Přesto byl i tentokrát právě on osobností, která slavnostní večer nejvíc poznamenala.

V paměti diváků zůstane pravděpodobně nadlouho především Ebenovo upřímné zděšení z vlastního "absolutního vítězství". (Sám fakt, že si podobné uznání bezpochyby zaslouží, přitom nemění nic na tom, že reálně je spíš důsledkem nepříliš logického několikerého sčítání hlasu téhož diváka z různých kategorií - jen díky tomu se ostatně svého času dostalo stejné cti i Radkovi Johnovi.) Podstatnější pro přítomnost, a hlavně budoucnost ankety TýTý však byla průběžná nepřítomnost Marka Ebena na scéně. Právě ona totiž dala vyniknout poznání, které už před několika lety výmluvně naznačilo jednosezonní angažmá vynikající herečky a zpěvačky Jitky Molavcové na post náhradního moderátora. Diváckou přitažlivost karlínských večírků nikdy nedělalo "překvapivé" zjištění o věčné popularitě Karla Gotta, stvrzování věrnosti davů tvářím známým z obrazovky Novy, a dokonce ani teoretická šance na výhru drahého automobilu. Hlavní devízou vždy byl sám Marek Eben. Kvůli němu stálo za to rezignovat na pochybenou logiku setrvačnosti diváckých soudů a trvalé zmatení kategorií. Bez něj nebude důvod.