10
vychází 25. 2. 2002
Rozhlasová publicistika
TVÁŘ ZA MIKROFONEM
Miroslav Buriánek, redaktor ČRo Plzeň
Vaše cesta k mikrofonu?K mikrofonu mě přivedly podvědomě asi zážitky z dětství spojené s poslechem rozhlasových her pro děti a později ve věku adolescentním dojmy z poslechu vynikající dramatiky let šedesátých. Hned po ukončení studia divadelní režie na pražské DAMU jsem paradoxně vzhledem k získanému vzdělání nastoupil v mé milé rodné Plzni do rádia. A v Českém rozhlase Plzeň jsem dodnes, tj. již 23 let. Rozhlasu jsem propadl jako droze, a to se všemi následky, tj. i závislostí. A s tímto návykem se někdy vskutku obtížně žije. Věřím rozhlasu jako ušlechtilému kulturnímu médiu, schopnému vytvářet specifickou formu informativního a emotivního sdělení. Věřím, že mikrofon, stejně jako kamera, patří mezi základní technické prostředky pro zprostředkování obrazu světa a pozice člověka v něm. Vaše rozhlasová "nej"?
Snad některé moje rozhlasové inscenace, o nichž si myslím, že mají výrazný rukopis (styl) - např. Hrajeme Gogha, Nadsamec, Křížová výprava, Venuše v kožichu, Utrpení knížete Sternenhocha, Co slyší andělé, Ego, Milovnice a řada dokumentárních pořadů. Věřím v autorskou režii a v rozhlasový dokument. Své tvůrčí krédo nejčastěji vyjadřuji zkratkou a sloganem - AAF - autenticita aktualizuje fikci. Zatím je to pro mne všeplatný princip rozhlasové tvorby.
Co vás drží nad vodou?
Tvůrcům v rozhlase chybí okamžitá zpětná vazba, přímá reakce posluchače na
vysílaný pořad. Z toho může vzniknout frustrace, pocit, že natočený pořad je
vysílán do prázdna, k nikomu. Proto každé setkání s rozhlasovým posluchačem pro
mě znamená vzpruhu a dobíjení vnitřního akumulátoru energie. V Polanově síni
Knihovny města Plzně pořádáme pravidelné poslechy našich
pořadů, uvádíme veřejné předpremiéry rozhlasových inscenací.
Z hlediska rozhlasové práce mě drží nad vodou právě lidé se zájmem o poslech slovesné rozhlasové tvorby. Přesto někdy mívám pocit, že se topím a polykám andělíčky pochybností o smyslu konaného.
(reé)