Filmový režisér Jan Němec si v loňském roce dopřál luxus - natočil si v soukromé produkci (Iva Ruszeláková) hraný dokument Noční hovory s matkou. Na kazetách jej nabízí Centrum českého videa.

Jan Němec je znám svou skepsí vůči dnešním producentům a tvůrčím možnostem. Ovšem také častou neoblomností, pokud jde o případné dramaturgické úpravy. Najít kompromis v jeho případě nebývá snadné, zvláště když režisérovy bujné představy a myšlenky zůstávají občas divákovi příliš zašifrované. Střih, který tvůrce učinil v kariéře svým odchodem do exilu (před nímž natočil např. vynikající Démanty noci nebo O slavnosti a hostech), zdá se, poznamenal zásadně jeho tvorbu. Po návratu domů realizoval na motivy Klímovy knihy Utrpení knížete Sternenhocha zajímavý snímek V žáru královské lásky, Jméno kódu: Rubín však již patřil k těm, které bylo obtížné pochopit a v kinech víceméně propadl.

Zato jeho poslední, o málo delší než hodinový film Noční hovory s matkou je nabitý poznáním, které dokáže oslovit mnohého z nás. Jeho děj bez příběhu se odehrává mezi koněm sv. Václava, Plečnikovým kostelem na náměstí Jiřího z Poděbrad a strašnickým krematoriem, respektive na Vinohradech. Tady se režisér narodil a prožil většinu svého mládí a sem se vrátil, aby se pokusil o jakési účtování s minulostí i současností. Formou volného rozhovoru s matkou, jež umřela v době jeho pobytu v USA, vzpomíná na různé momenty svého dětství, přátelství i zklamání. Filmem se mihnou lidé, které Němec na své pouti životem potkal - Václav Havel, Marta Kubišová, Pavel Landovský, ale i Miles Davis či Eric Clapton. A samozřejmě Ester Krumbachová, režisérova životní láska, kamarádka i trauma, jejíž iniciála E se občas zjevuje před kamerou. Vše, co je tu řečeno i zobrazeno, vychází z niterné potřeby vyrovnat se se světem i sebou. Z hluboce prožité skutečnosti, dané radostí i trápením, a proto ji autorovi věříme. Nikoli náhodou získal Němcův film, jenž měl jako první v Čechách premiéru na internetu, také hlavní cenu na festivalu v Locarnu v roce 2001.