10
vychází 25. 2. 2002
Tipy
Českého
rozhlasu
Sobota 9. 3. 2002 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 20.00
hodin
Pro
mnoho českých mužů se stala mezzosopranistka Ivana Mixová, legendární Carmen,
jakýmsi erotickým symbolem šedesátých let. Tehdy v Kašlíkově režii se
představila v pražském Národním divadle v moderní inscenaci, která sice u
tradicionalistů vzbuzovala svou nekonvenčností určité rozpaky, přesto všichni tehdy
jednoznačně oceňovali zejména vynikající souhru dokonalého herectví a
mistrovského pěveckého výkonu hlavní představitelky. Tehdejší Československý
rozhlas pořídil v roce 1963 z tohoto nastudování skvělou nahrávku s dirigentem
Aloisem Klímou, která se rázem zařadila do zlatého fondu tohoto média.
Mixová svým odvážným pojetím v mnohém připomínala první francouzskou představitelku Galli-Marié, která 3. března 1875 doslova zvedla ze židlí pařížské obecenstvo. Přesto skladatel Georges Bizet zemřel o čtyři měsíce později v Bougivalu na Seině s domněním, že je zcela neúspěšný autor. Bylo mu pouhých 37 letech. Původně mělo dílo mluvené dialogy; až od vídeňského uvedení jsme dodnes zvyklí slýchat plně prokomponovanou operu (upravil Ernest Guiraud). Doboví francouzští kritici nepřijali Carmen, protože nesplnila jejich očekávání. Jedni si přáli zpěvohru v auberovském duchu, jiní pod vlivem Wagnera očekávali závažné massenetovské drama. Jediný německý filozof Friedrich Nietsche pochopil ihned dokonalý tvar tohoto divadelně vděčného kusu a řadil ho vysoce nad hudební dramata svého bývalého přítele Richarda Wagnera. Přímo o Carmen píše: "Žádná Senta, která se rovná Sentimentalita! Ale láska jako osud - cynická, nevinná, hrozná - a právě v tom ryzí! Láska, která obsahuje válku a smrtelnou nenávist obou pohlaví!"
Vedle Ivany Mixové se na digitálně rekonstruované, dnes už historické nahrávce představí: Vladimír Krejčík - Don José, Antonín Švorc - Escamillo, Helena Tattermuschová - Micaela a další.
(irl)