Zimní olympiáda je už historií, ale kolem bojů na sportovištích se vedou diskuse dál a dál. Kdo potvrdil, že je dobrý, kdo je dobrý, a přesto "vyhořel", kdo není dobrý a byl u toho a kdo u toho nebyl, přestože je dobrý. To je dnešní sport a takový je vlastně i celý život. Hodně k diskusím kolem lyžařských svahů, ledových ploch a dalších sportovišť zase přispěli rozhodčí. I na olympiádě rozhodovali tak, že odsoudili mnohé sportovce do role ukřivděných, a stali se tak z nich vlastně sudí.

Často ta dvě slova užíváme jako synonyma, ale jisté jemné rozdíly bych v nich přece jen viděl. Rozhodovat o tom, kdo je lepší, když se skáče a měří se metry, je úkol celkem snadný. Ale vybírat, kdo lépe vyjádřil bruslením pohyb i hudbu nebo kdo se ve vzduchu s lyžemi vrtěl víckrát a čistěji, to už často končí prapodivnými soudy. A sudí krasobruslařských, akrobatických a některých dalších disciplín před pár dny často předváděli výkony hodné soudců na popravišti. Zdálo se, že se kolem některých sportovců musela vytvářet podivná mlha, která zakrývala jejich výkon. Nebo že rozhodčí kdesi ve sněhových závějích potratili brýle. A tak na rozdíl od většiny diváků někteří sudí viděli vruty a jiní ne, někteří spatřili držení hokejky, jiní si asi v tu chvíli prostě dřímli a neviděli, někteří byli duchem přítomni a jiní - bůhví proč - zase ne. Že by se duch fair play měl týkat jen těch, kteří se jako exotičtí lyžaři z horké Afriky nebo Nepálu přijeli doslova sklouznout na běžkách? Nebo že by hnízdil jen ve sportovcích, kteří jako i náš zlatý Valenta poznali podporu státu a politiků z telegramů až s medailí v kapse, zatímco do olympiády objížděli sponzory, aby se v té Americe mohli předvést v našich barvách?

Lid dostal na pár dnů hry - dokonce olympijské - a pořádně je prožíval. Tady v Rusku dokonce neplánovaně a velmi rychle na televizní frekvenci, kterou těsně před olympiádou sebrali nezávislé televizi TV 6. Prodloužené ruce státní moci udělaly po čertech chytrý tah - prostě daly Rusům ty hry. Navíc olympijské. A národ si mnul ruce a vůbec nelitoval, že přišel o poslední trochu nezávislejší pohled na svůj běžný život, i ten sportovní. Přitom jako na stadionech a svazích to také bylo v podstatě o fair play. Ta volba se totiž nedá zužovat jen a jen na sport. Buď je něco poctivá hra (fair play), nebo je to pak už jen play - tedy hra. I v ní notabene existují rozhodčí a sudí. Jenomže už nenosí prouhaté tričko nebo nerozdávají body. Nosí montérky, zástěry, obleky s kravatou. A mohou (se) rozhodovat. S kým budou hrát a ebo koho chtějí sledovat a jestli to bude hra čistá nebo špinavá.