Kromě pochodů postupně začaly vojenské kapely natáčet i různé promenádní směsi, zvukomalby (snad nejznámější takovou kompozicí je kdysi hojně nahrávané několikadílné pásmo Sen rakouského záložníka), montáže přinášející zvuky bitevní vřavy (Bitva u Sedanu), vojenské signály a povely, záznamy střídání stráží atd. Žádnou výjimku ovšem nepředstavovaly ani nahrávky náročných koncertních kusů, operních předeher i árií, které muzikanti vojenských kapel tehdy zvládali bez zvláštních potíží.

První snímky české vojenské kapely pocházejí již z roku 1903 a pořídil je v Praze s Hudbou c. a k. pěšího pluku č. 11 prince Jiřího Saského nahrávací technik gramofonové firmy The Gramophone Company. V Praze tato oblíbená kapela hrávala mj. v Měšťanské besedě, na Střeleckém ostrově, na Žofíně a ve Dvorním pivovaru v Nuslích. Pro stejnou gramofonovou firmu natočila v době před první světovou válkou nejvíc gramodesek Hudba c. a k. pěšího pluku č. 102, která byla v roce 1914 nasazena na srbskou frontu a při střetu s nepřítelem údajně utrpěla velké ztráty.

Tradice nahrávání gramodesek četnými vojenskými hudbami pokračovala i po založení samostatné ČSR. Jako jedny z prvních vznikly kolem roku 1921 snímky Československé posádkové hudby č. 1 v Brně pro gramofonovou společnost Odeon. V roce 1923 pak natočila pro firmu HMV své vůbec první gramofonové snímky Hudba čs. pěšího pluku č. 28 pod řízením kapelníka Jana Gottwalda (dříve c. a k. pěšího pluku č. 28 "Baillet-Latour", později Plukovní hudba pěšího pluku 28 "Tyrše a Fügnera"). Od poloviny dvacátých let pak již nelze četné nahrávky mnoha českých vojenských kapel spočítat - každá větší gramofonová firma jim ve svých katalozích vyhrazovala rozsáhlý prostor. Výrazně se ovšem změnil charakter nejčastěji nahrávaných skladeb: zmizely pochopitelně dříve všudypřítomné pochody dedikované předním osobnostem habsburské říše a jejím četným vojenským regimentům, i když některé gramofonové firmy nabízely v provedení c. a k. kapel pochody jako Hoch Habsburg! v domácích prodejnách neaktuálně i po roce 1918.

V katalogu gramofonové firmy Homokord například nacházíme v polovině dvacátých let jako ohlas na pád carského režimu Smuteční pochod ruské revoluce, Pochod rudých či Pochod bolševiků. Z vlasteneckých kusů tato firma natáčela pochody V nový život, Národ v písni, Pochod Husitů, Triglav, Lví silou, Pod národní vlajkou, Za novým cílem či Pochod legií. Pro firmu Parlophon nahrávala obdobný repertoár Hudba Národní gardy č. 2 s kapelníkem Emilem Štolcem (Náš cíl, Torino) a několik vlasteneckých pochodů pro tuto firmu natočila i Dechová hudba pražské stráže bezpečnosti za řízení kapelníka Mergla.

U příležitosti desátého výročí vzniku samostatné republiky natočilo hned několik gramofonových firem melodramatická pásma věnovaná našim zahraničním vojskům, hlavně pak bitvě u Zborova a postavám legendárních bojovníků legionáře Doubravy a plukovníka Švece. Velice malebně pojednala legionářský námět americká družina Václava Albrechta na gramodesce značky HMV o průměru 30 cm, obsahující tituly Legionáři na Sibiři a Odjezd do vlasti: V úvodní části je navozena atmosféra smutku (...měsíc mraky proráží nad sibiřskou plání, vojín stojí na stráži v němém zadumání. Bílé mraky oblohou nad hlavou mu běží v čarou dáli mlhavou, kde vlast jeho leží. Vzpomíná si, vzpomíná, na svou rodnou chasu, na své děvče vzpomíná, i na svoji matku - vzpomíná si bez útěchy na Prahu i celé Čechy...). Kdosi z chlapců konstatuje, že i když se všem stýská, nesmějí propadat trudnomyslnosti a plakat (...chce se plakat, pravda. Ale plakat - český voják, který vítězně protáhl celým světem? To ne, nikdy!...). Následuje směs veselých národních písniček, která ovšem náladu vojska nijak výrazně nepozvedá, neboť v dalším vstupu, po smutné písni Stěnka Razin, pan Albrecht opět naléhavě vyzývá k veselosti (...což stále znovu v stesk budem upadat? Hej, což žádný z vás už neumí poskočit vesele?...). Zvuk lodní sirény ve vladivostockém přístavu pak evokuje přípravu na odjezd do vlasti (...na téhle lodi už jako bychom byli jednou nohou v Praze...). Své dojmy z širé Rusi nakonec shrnuje jeden z legionářů následujícími slovy: "Bratři, odjíždíme. Pozdravte naposled tu velikou bratrskou zemi, k níž vzdor křivdám a utrpením, jež bylo nám tu trpěti, zachováme vždy lásku v srdci a vroucí vzpomínku!" Na úplný závěr pak zaznívá píseň Ej, uchněm, burlaci, zpívaná na zádumčivý český text.

V roce 1930 jako jednu ze svých prvních nahrávek českého repertoáru natočila firma Ultraphon na melodii J. Jankovce a text J. Waltnera píseň Bratři z magistrály, v níž popisuje barytonista Velké operety v Praze Antonín Holzinger činnost našich bratrů-legionářů při obraně transsibiřské železnice následujícími sugestivními slovy: "Vítr v kraji bouří, v tajze hustě sněží, nikde ani chatrč v kraji prokletém. Do daleka kamsi kolejí pár běží, které spojují vás bídně se světem. V dálce domov leží, rodiče a ženy - na vás, nepřítomné, tajně myslím jen. Tady rek jde světem, hlídá bajonetem dálnou magistrálu a sibiřskou zem. Bratři ze Sibiře, věrné české děti, máte milovati a ne zabíjeti. Bratři ze Sibiře, hrdinného rodu, bili jste se statně pro vlast, pro svobodu. Trpěli jste rány, smrt i zajetí - na věky vás bude mít národ v paměti."

Legionářského tématu se zmocnil i zvukový film: prvním bylo v roce 1931 drama režiséra Svatopluka Innemanna Třetí rota. V tomto "filmu bratrské družnosti" zazněla v podání Legionářského pěveckého sboru Slavia Píseň legionářů a na gramodeskách několika značek vyšla při této příležitosti vlastenecká píseň Pochod třetí roty.

GABRIEL GÖSSEL