Původně němý netvor se dokonce učí mluvit, bavit se a smát. Téma postupného polidšťování je načrtnuto v řadě až mírně groteskních výjevů - třeba když monstrum vychutnává víno u slepého poustevníka, jenž netuší, jaký příšerný host sedí vedle něho. Ačkoli představitel hlavní úlohy Boris Karloff nebyl nadšen předepsanou mluvou, zvládl ji na výtečnou - monotónní, zmrtvělý hlas, s nímž pronáší nejprostší výroky, skvěle dokresluje výsledný obraz.

Whale upozaďuje postavu barona Frankensteina, když se soustředí na jeho monstrum, které tentokrát nevede k pohromám tupá nevědomost, ale naopak nenaplnitelný cit po lásce. Současně však do příběhu zařazuje dalšího obskurního vědce, jenž ze hřbitova krade mrtvoly, aby také experimentoval s uměle stvořeným životem, ale vychází mu jen podivné panoptikum miniaturních lidiček - v jedné publikaci věnované historii hororu se dočteme, že: ..."triková sekvence jim věnovaná je dramaturgicky neomluvitelná; lze ji přijmout jen jako mezihru, dokazující odstup, s nímž Whale celý film dělal." Celkové pojetí filmu dokazuje, že režisér si byl vědom, že zvolený námět nemůže zpracovat naprosto vážně, proto do děsivého rámce vkládá ironický nádech vrcholící (i scénograficky) v sekvenci stvoření umělé ženy.

Zbývá doplnit, že před čtyřmi lety vznikl hraný film Bohové a monstra, který osvětloval Whaleovo setkání s frankensteinovským tématem, které jej nejvíce proslavilo, ačkoli nabídnutou látku zprvu pokládal za podřadnou hloupost. Škoda že tento snímek není uváděn souběžně, protože by osvětlil mnohé taje z hollywoodského zákulisí 30. let.

JAN JAROŠ

Příběh se lomí do tří tematických okruhů - prvním je výlet a záhadné zmizení, druhým je vyšetřování, jež nakonec uvízne na mělčině ničím nepodložených dohadů, třetím život dívčího internátu po osudné události, kdy se pozornost soustředí na silně introvertního sirotka Sáru, jež byla silně fixována na jednu ze zmizelých (až lze odečítat jakési nevysloveně lesbické sklony) a která má být ze školy uvolněna a vrácena zpět do sirotčince, protože její poručník přestal platit školné. Nevysvětlitelná událost jako by osudově poznamenala život internátu a lidí s ním spojených.

Osudná výprava několika děvčat na vrcholek kopce propadá divné náruživosti, která stále sílí, až nabývá rozměru jakéhosi vytržení, kdy dívky téměř v transu stoupají vzhůru, aby znenadání zmizely. Motiv záhady prezentuje stylizovaná prezentace oblohy i celé hory, s níž jako by se dělo cosi abnormálního, co přesahuje lidské vnímání. Mimořádnost těchto událostí je navíc zdůrazněna i záhadným ulpěním několikerých hodinek na pravém poledni - jako kdyby se zastavil čas.

Postřehneme zájem o erotické podtexty, ovšem na úrovni dívčího snění o ideální lásce, sešněrovaného viktoriánskou morálkou. Toto téma se vine několika liniemi, od přednesu milostných veršů či galantně nezávazného dvoření až k obavám ředitelky, lékaře i policie, které ze všeho nejvíce zajímá, zda si dívky zachovaly "svou čest". Weirův film stále zůstává znepokojivou výpovědí o omezenosti lidského poznání a bohužel i lidského ducha, který se ochotně podřizuje panujícím konvencím.

Středa 13. 3. 2002 PRIMA - 12.25 hodin

Režie Václav Vorlíček. Hrají Petr Nárožný, Oldřich Kaiser, Eva Jakoubková, Jana Švandová, Ondřej Havelka, Jiřina Krejčíková, Bronislav Poloczek a další.

Vykreslení obou dětí nepostrádá přirozenost, umocněnou i absencí moralistních tendencí, ale zároveň se ztrácí hlubší sepětí se společenským rozměrem - příběh se odehrává někdy v 60. letech, tedy ještě za frankistického režimu, ale přitom tato rovina ze života obou dětí - a vlastně i dospělých - zcela vymizela.

Vyprávění je situováno do velikonočního období a zachycuje řadu obřadů s tím spojených, ať již jsou to průvody s řehtačkami, zhasínání při bohoslužbě či kamenování a upálení slaměného panáka-blázna. Vyznačuje se schopností přiblížit dětský svět v jeho pro dospělé někdy nepochopitelných rozměrech - zřetelné je to zejména u motivu několika tajemství, která se příběhem vinou, zřetelné je to na posuzování lidí podle mnohdy bizarních představ, které si o nich děti vytvořily.

Vyprávění, které nemá vyklenutou dramatickou stavbu, je spíše řetězcem volně návazných epizod, které se stejným dílem odehrávají jak na venkově, tak ve městě, aniž by obě tato prostředí byla blíže rozlišena. Naopak se zdá, že splývají v jedno obecné místo bez specifických znaků. Také není důsledněji dodržován princip dětské optiky jako výrazového rastru, někdy sem pronikají psychologizující příměsi, snažící se osvětlit chování některých postav, vnášejí se poznatky a motivace, které směřují za rámec dětského vnímání. Tajemství srdce však každopádně náleží mezi díla, která věrohodně přibližují svět dětí se vší jeho fantaskností.

Spatříme řadu legendárních výjevů, třeba záběry proslulého masakru na oděském schodišti z Ejzenštejnova Křižníku Potěmkin či mistrovsky nasnímanou nádražní sekvenci z Čuchrajova Čistého nebe, kde se zoufalé ženy marně snaží zachytit nějakou známou tvář ve vlaku projíždějícím na frontu. Dovíme se, jak zdánlivě zábavná opereta Volha, Volha vznášela písňový hold všemocné straně.

Poznáme, jak ideologický tlak doléhal na každého umělce - právě úděl Sergeje Ejzenštejna, jemuž je věnována značná pozornost, jako by symbolizoval osudy všech, i těch pravověrných, kteří se nějakým způsobem odklonili od požadovaných schémat. Mnohá svědectví uvádějí, že k zastavení natáčení či zákazu hotového filmu stačilo málo, třeba pouhé podezření. V období komunismu bylo zakázáno kolem 250 již dokončených filmů!

Dokument občas upřednostňuje zajímavé materiály před logickou provázaností. Třeba z druhého dílu Ejzenštejnova Ivana Hrozného, též postiženého zákazem, byla vybrána unikátní barevná sekvence divokého tance, která je jistě pozoruhodná svou výrazovou expresí i výtvarným pojetím, ale nic nevypovídá o carově maniakální hrůzovládě, jejíž zpodobnění Stalina tak rozzuřilo. Nezbývá než smutně dodat, že v našich kinech a před časem i v televizi se Ivan Hrozný uváděl jako výhradně černobílý, takže až tento dokument poskytuje první příležitost spatřit aspoň tuto část Ejzenštejnova díla v původní podobě.

Sobota 16. 3. 2002 ČT 1 - 21.15 hodin

Režie Joseph Ruben. Hrají Woody Harrelson, Wesley Snipes, Jennifer Lopezová a další.

Neděle 17. 3. 2002 NOVA - 21.55 hodin