11
vychází 4. 3. 2002

Tipy
Českého
rozhlasu

Na každé velrybě záleží

Na mořskou hladinu se vynořila velryba. Biologové Masami Fujiwara a Hal Caswell přikládají k očím silné dalekohledy, ale i bez nich vidí, že obrovské velrybí tělo brázdí hluboké jizvy. Vypovídají o krutém boji o přežití. Tahle velryba se nejspíš zamotala do rybářské sítě, ale měla tolik štěstí, že se dokázala ze životu nebezpečné pasti vymanit. Řezné rány po ostrých lanech se jí zahojily a velryba přežila. Je jednou z posledních tří stovek velryb biskajských, které ještě obývají severní Atlantský oceán. V Meteoru uvažujeme s doc. ing. Jaroslavem Petrem o tom, jak lidé mohou přispívat k ochraně ohrožených druhů zvířat. Masami Fujiwara a Hal Caswell došli studiem života velryb biskajských k překvapivému závěru. Kdyby se každoročně podařilo zabránit uhynutí dvou nebo tří dospělých samic, pokles stavů by se zastavil. Ba co víc, velryb by zase začalo přibývat. Stačí například, aby rybáři užívali slabší sítě a šňůry. Ty dokáže velryba zpřetrhat a při zápase o uvolnění ze sítě se vážněji nezraní. Případ velryb biskajských je v mnoha směrech poučný. Velryby žijí na této planetě po miliony let a najednou se ocitly na pokraji záhuby. Vždycky se s tím dokázaly vypořádat. V současné době to samy nezvládnou a jsou odkázány na naši pomoc. Celkem ochotně přiznáváme, že jsme za jejich tragédii zodpovědní, ale zároveň jen bezmocně krčíme rameny a říkáme: Je nám to moc líto. Nedá se nic dělat. Záchrana těch zvířat není v našich silách. Zoologové Fujiwara a Caswell nás teď usvědčují z omylu. K záchraně velryb biskajských stačí málo a to málo je rozhodně v našich možnostech. Nejde tedy už o to, jestli tyto velryby zachránit můžeme, ale o to, zda je zachránit chceme. Jestli teď řekneme: Nedá se nic dělat!, nebude to už omyl, ale vědomá lež.

(bi)