Izraelský král Šalamoun proslul
svou moudrostí, kterou mu daroval Hospodin. Jak se píše ve starozákonní První knize
královské, prosil o ni slovy: Kéž bys dal svému služebníku srdce vnímavé, aby
mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Bůh mu na to
odpověděl: Protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk, ani
bohatství, ba ani bezživotí svých nepřátel, hle, učiním podle tvých slov. Dávám
ti moudré a rozumné srdce.
Tohoto daru pak Šalamoun mnohokrát využil.
Nejznámější je v této souvislosti zřejmě spor dvou žen, které krále žádají o
spravedlivé posouzení své pře. Obě tvrdí, že jsou matkou téhož dítěte.
Navzájem se obviňují, že druhá nechala své dítě nedbalostí zahynout a
přivlastnila si dítě té první. Je to tvrzení proti tvrzení a ani jedna pro ně
nemá svědky. Šalamoun nechá dítě přinést a nařídí sluhům, aby je rozetli
vedví. Každou polovinu pak mají dát jedné ženě. V té chvíli se ukáže, kdo je
skutečná matka: je to ta, která žádá: Prosím, můj pane, dejte to živé
novorozeně jí, jen je neusmrcujte! Král pak rozhodne, že tato žena je pravou
matkou dítěte. Tento příběh zhudebnili i další autoři, např. Giacomo Carissimi ve
své skladbě Soud Šalamounův. My jej dnes uslyšíme ve druhém dějství oratoria
Georga Friedricha Händela Šalamoun. Díky kolegům ze Švýcarského rozhlasu budeme
mít totiž vzácnou příležitost poslechnout si jedno z nejnovějších nastudování
této kompozice - záznam koncertu, který se konal 1. dubna loňského roku v Jezuitském
kostele v Lucernu v rámci Velikonočního festivalu. Skladbu nastudoval vynikající
anglický dirigent Paul McCreesh.
VLADIMÍRA LUKAŘOVÁ