V dnešním pokračování našeho seriálu na téma vojenských písniček na gramodeskách se zaměříme na takové nahrávky z oblasti populární hudby, které zdůrazňovaly pozitivní a zábavné stránky vojenské služby, případně vojenské prostředí parodovaly nebo se mu otevřeně vysmívaly. Různým defilovacím a jubilejním pochodům začaly ve dvacátých letech konkurovat foxtroty a jiné moderní tance s názvy jako Láska vládne v armádě, Mámo, já chci vojáka či Vojenská láska, veselé taškařice z vojenského prostředí se staly námětem četných němých filmů a s nástupem zvukového filmu si komedie z vojenského prostředí okamžitě získaly velkou oblibu. Vděčné téma nabídl našim filmařům i gramofonovým firmám především Jaroslav Hašek - jeho postava vojáka Švejka se stala námětem hned celé řady filmových zpracování i populárních písniček (Poslušně hlásím, Jen trochu jódu). Ve zdramatizované podobě pak namluvil Švejkovy příběhy na čtyři strany gramodesek populární komik Ferenc Futurista, a to hned dvakrát: v roce 1929 na značku Homocord a v téměř stejné podobě pak o pět let později ještě na značku Esta. Futurista si mimochodem armádu a pány vojenské velice neuctivě vzal na paškál ve více případech - u některých satirických kreací tohoto vynikajícího komika se proto krátce zastavíme.

Vůbec první písničkou na vojenské téma, kterou Futurista natočil na gramodesky, byl v roce 1928 kuplet Emana Fialy na slova dr. Karla Tobise Kde je moje máma. V značně dryáčnické verzi ji nejprve nazpíval na značku Vox a o rok později pak v jeho provedení vyšla na značce Homocord ještě "smutná" podoba této velice často nahrávané písně. Pro značku Vox ještě Futurista natočil s Járou Kohoutem posměšný kuplet Vy páni vojenští (...pan kaprál zavolá, co je to za vola - tohle je tůze nóbl mrtvola...). Parádním kouskem ovšem byla jeho scénka nazvaná Ferenc, Kohout a Merten na vojně, kterou vydala v roce 1936 firma Esta. Zaznívají v ní dost drsné invektivy na adresu generála přicházejícího před bitvou mezi mužstvo "...se skamarádit, abyste mě některej v zákopech zezadu nebouch...". Když generál iniciativně ochutnává mináž, ozývá se nechutné mlaskání a zaznívá následující dialog: "Jezte! - No, dyť jím, ne? - Jezte! - No, dyť jím, ne? - Vy nejíte, vy žerete! - Co? Tohleto je jídlo pro moje vojáky? - Prosim né, to byly pomeje pro prasata." Pro značku Homocord natočil Futurista také jednu z verzí písničky Jsou vojáci děti malovaný, pocházející z filmu Miláček pluku.

Jára Kohout nazpíval výše zmíněný kuplet Vy páni vojenští ještě pro značku Kristall a s Vojtou Mertenem pak oba věnovali armádě výstup Vojenská škola, v němž voják "vtipně" odpovídá na řadu přihlouplých dotazů generála: "Je ti snad moje otázka těžká? - Otázka mi těžká není, ale vodpověď. - Teď mi řekni, kolik může mít sůva do roka mladejch? - Když bude mít takovýho vejra, jako sou voni, tak žádný." Komik Vojta Merten vůbec zanášel do svých výstupů komiku drsnějšího ražení, kterou vystupňoval v řadě scének vydaných na gramodeskách se zvláštní etiketou Jen pro dospělé, na nichž vystupoval pod pseudonymem Joe Vulpo - jedna z nich se jmenovala Kanonýr Bejček před soudem.

Mimochodem právě kanonýři jsou v písničkách na vojenské téma zmiňovaní velice často - za všechny jmenujme například tituly Nic se holka neboj, že máš kanonýra, Kanonýrská (...nic tak holku neláká jako mundur vojáka...) nebo Kanonýrům se vždy dobře daří (...pro každého jedna panna vaří, nosí mu za vrata pečená kuřata boubelatá holka buclatá...). Důvod obliby kanonýrů u děvčat je prostý a vysvětluje ho text písničky Karla Hašlera Kanonýr: "...že se mu vejložky tak červenají, proto ho hned všechny holky rády mají."

Podobně na tom u děvčat bylo jezdectvo, tedy huláni a dragouni - alespoň soudě podle množství písniček, které jim věnovali naši přední skladatelé populáru: Dragouni, dragouni, Až pojedou městem dragouni, Rudý dragoun, Klatovští dragouni, Jedou dragouni, Jedou husaři, Husar má koníčka, Brandejští dragouni, Dragouni, chlapci z ocele, Švehlovi dragouni, Jede, jede eskadrona. Stranou obliby ovšem nezůstaly ani další složky armády a zdá se, že velice pozitivním dojmem působil na děvčata už jen samotný pohled na pochodující vojenský útvar: Šli vojáci po silnici, Až já budu mašírovat, Když vojáci jdou, Když jde vojenská muzika, Roty jdou, Vojáci, pěšáci, Až budeme mašírovat atd.

Hodně písniček na vojenská témata skládali například Jiří Voldán (dokonce jich několik sám nazpíval na gramodesky značky Homocord), Karel Hašler (Pětatřicátníci, Copak je to za vojáka a mnoho dalších) nebo Jára Beneš. Některé ze svých prvních gramofonových snímků pro značku Parlophon překvapivě věnoval v roce 1929 vojenským písničkám i proslulý trampský sbor Ztracenkáři: Šavlenka broušená, Pěkně na chodníček, Až půjdeme z vojny domů.

Mezi dalšími interprety vojenských písniček najdeme velice často jména Františka Kreuzmanna (Vojenská láska, Vojáci, malované děti, Hoši od pěchoty, Mámo, já chci vojáka atd.) a Oldřicha Kováře (Děvče mé, pojď za armádou, Přijď, panenko, před kasárna, Manévry, manévry, Neplač, holka, Můj milý je u dragounů, Uteče to jako voda). U Oldřicha Kováře - od roku 1939 člena pražského Národního divadla - se teď krátce zastavíme. V polovině roku 1946 totiž nazpíval pro firmu Ultraphon slowfox Petra Kareše na text Pavla Šalouna s názvem Balíček čokolády. Dějová linka této písně reflektuje situaci z konce druhé světové války, kdy spojenecké bombardovací svazy nejprve shodily na území Německa svůj náklad bomb a při návratu se některé z letadel občas oddělilo, aby na území protektorátu nadělilo čokoládu. Úvodní optimistickou swingovou melodii v podání orchestru J. Venclů prořízne zvuk sirény a zpěvák začíná přednášet následující text: "Nad lesy kdesi u Brna letěla celá stříbrná flotila bombardovacích letadel. Utekli chodci do krytu, jen jedna dívka stojí tu - rukama mává, hledíc jim do křídel. Jak se tak dívá nahoru, zahučí jeden z motorů a náhle střemhlav z oblohy padá jí cosi pod nohy. Letadla mizí za lesy a dívka k srdci tiskne si balíček v stříbře a lístek se slovy: Malý balíček čokolády zatím pro tebe posílám, ať víš, jak se mám u armády, ať víš, že nezapomínám. Domů na tebe již se těším, domů za tebou pospíchám - zatím balíček čokolády, za ním přijdu pak brzy sám." Autor textu tedy nepochybně předpokládal účast českých pilotů na těchto náletech.

Nakonec se ještě vrátíme do roku 1938: u příležitosti dvacátého výročí založení ČSR natočily gramofonové firmy mnoho gramodesek s nahrávkami opět připomínajícími naše legionáře (Vzpomínka na Bachmač, Legie, Zborov). Firma Ultraphon dokonce vydala album s názvem Armáda, brannost národa a státu, obsahující například nahrávky Historické přísahy čs. vojska v Rusku, Přísahy československého vojska, různých vojenských signálů, zvuků pochodujícího vojska, optimistických vojenských pochodů a vlasteneckou montáž s názvem Bachmač. Toto album se ale ve výkladních skříních prodejen gramodesek dlouho neohřálo - na dveře už totiž klepal Mnichov.

Za cenné připomínky k tomuto tématu děkuji textaři panu Vl. Sýkorovi.

GABRIEL GÖSSEL