Český rozhlas 3 - Vltava, 24. března 21.00 hodin

Pro cyklus Schůzky s literaturou připravila Petra Havelková portrét básníka a karmelitánského kněze, představitele španělské mystické lyriky vrcholného věku Jana z Kříže, od jehož narození letos uplyne 460 let.

Jádrem pásma z díla tohoto ojedinělého tvůrce, žijícího v letech 1542-1591, jsou ukázky z jeho lyrické tvorby, především z básní Temná noc a Duchovní zpěv, ve kterých v bohatých metaforických obrazech zpodobňuje obraz cesty duše k Bohu, doplněné o komentáře k básním, které se staly základem mystické nauky. Sám jejich autor však věděl, jak nesnadno je mystická zušenost uchopitelná slovy:

Kdo dovede vypsat slovy, co nám Bůh dává pociťovat? A kdo konečně to, po čem nám dává toužit? Nikdo, věru to nedovede, zajisté ani ti, v kterých se to děje, vždyť právě to je příčina, proč přenesenými rčeními, přirovnáními a připodobněními z hojnosti ducha vylévají tajemství. Duch svatý nás nemůže přivést k porozumění přemíry svých citů pomocí hrubých a obyčejných výrazů, a proto, když k nám chce hovořit o tajemstvích, užívá k tomu obrazů a podivných přirovnání.

Životní osudy Jana z Kříže jsou spjaty s reformou karmelitánského řádu. Společně s Terezou z Avilly se podílel na zakládání skromných poustevnických klášterů. Po sporech, které reformy provázely, byl na čas uvězněn. Tento pobyt byl inspirací pro jeho stěžejní dílo Temná noc, líčící muka duše, která se cítí opuštěna Bohem. Čas temné noci je pro něj časem utrpení smyslů, duše i ducha, jímž je třeba projít, dokud nedojdeme ryzosti víry a lásky.

Opravdu to není čas rozmluvy s Bohem. Duše zde zmůže tak málo, stejně jako ten, koho mají ve vězení v nějaké temné kobce spoutaného na rukou i na nohou, bez možnosti se pohnout, uvidět nebo zakusit nějakou laskavou pomoc shůry či zdola. Duše, která vstupuje do temné noci, nenachází zalíbení ani útěchu ve věcech Božích, tak jako ji nenachází ani v žádné z věcí stvořených. Duše je zbavena všech radostí a má svou starost jen o Boha.