V Televizních novinách Novy byla 4. března odvysílána reportáž o tom, jak po vstupu do EU budou naši včelaři nuceni přestavět své včelíny podle norem, které prý závazně předepisují rozměry rámů na včelí plástve. Znechucení včelařů, kteří vášnivě zdůrazňovali, že rozměr rámu nesouvisí s kvalitou medu, bylo autentické. I autor těchto řádků souhlasil s názorem včelaře, který údajnou evropskou normu označil na Nově za pitomost. Co se ale následně ukázalo? EU našim ani žádným jiným včelařům neurčuje, jak mají vypadat včelíny či rámy na včelí plástve. Neexistuje o tom žádná legislativa, ani se žádná nepřipravuje. Naše včelaře po vstupu do EU nečekají žádné restrikce, naopak budou mít výhodu, když budou moci prodávat svůj med na větším trhu. Pitomosti se nedopustili žádní bruselští byrokrati, ale naši včelaři, a s nimi reportér Novy. Proč si Televize neověřila skutečnost u Delegace Evropské unie v Praze nebo u Informačního střediska EU? Redaktor si pravděpodobně řekl, že pokud včelaři proti něčemu protestují, pak k tomu jistě mají důvod. Kdo jiný než včelaři by měl znát problematiku chovu včel a produkce medu? Když se ukázalo, že žádná norma není, Nova se k problému vrátila a to takto: Nejprve tlumočila stanovisko EU, a pak nám předvedla včelaře, který hájil důvěryhodnost včelařského časopisu, ve kterém byla zmíněná dezinformace naznačena. Omluva za šíření paniky žádná. Hodně diváků si nejspíš nakonec řeklo: "Kdo ví, jak to vlastně s těmi rozměry rámečků je." Znepokojující na události není budoucnost českého medu, s tím problémy nebudou. Spíše stojí za zamyšlení ta plíživá kampaň proti Evropské unii, která je při každé možné příležitosti líčena jako ztělesnění byrokracie, vytváří se atmosféra strachu z jakési zvůle jakéhosi mysteriózního Bruselu. Je to docela podezřelé, když si uvědomíme, že bruselskými byrokraty straší buďto lidé, kteří nesou politickou odpovědnost za období předlistopadového centralizmu, anebo lidé, kteří politicky selhali v procesu polistopadové transformace. Není tomu nakonec tak, že evropská integrace pro tyto lidi znamená ohrožení jejich vlivu? V jejich zájmu není pořádek, ale chaos. K čemu by jim bylo prostředí, ve kterém se nedaří korupci a kde se špatně krade? Právě před těmito lidmi nás ovšem nejlépe ochrání vstup do EU. Obecně pak platí, že bruselští úředníci pro nás nepředstavují hrozbu, ale naopak naději. A v našem nejvlastnějším národním zájmu je brzké členství v Evropské unii.

Zdá se, že případ podnikatele Šrejbra rozděluje veřejné mínění. Část občanů se pohoršuje nad tím, jak lidé, kteří nečestně přišli k milionům, unikají spravedlnosti, jiní pro změnu těžce nesou, když je spravedlnost zjednána. Podnikatel, který byl odsouzen za zneužití informací v obchodním styku, konkrétně pak za to, že poškodil akcionáře z kupónové privatizace o třináct miliónů, které vytuneloval z fondů, o které měl pečovat, dělal všechno proto, aby se vyhnul nástupu trestu. Skutečnost, že byl z vojenské nemocnice převezen do vězeňské, považují někteří občané za zvůli. Kdyby ovšem byl ponechán na svobodě, určitě by v tom jiní občané spatřovali neschopnost policie vymáhat právo. Není asi zcela náhodné, že se podnikateli Šrejbrovi dostalo hlasitého zastání u předsedy politické strany, které před časem přispěl štědrým sponzorským darem. Je zajímavé, že si někteří naši představitelé ani dvanáct let po změně režimu neosvojili myšlenku, že demokratický stát stojí na třech nezávislých pilířích, tedy na moci výkonné, zákonodárné a soudní a snaží se ovlivňovat i věci, které jim nepříslušejí. Navíc se nestalo poprvé, že se stejný politik výrazně angažuje ve prospěch člověka, který je v nesnázích kvůli aktivitám, jež jsou hodně problematické. Nemělo by se spíše dostávat zastání těm, kdo na takové aktivity doplácejí? A nebylo by případné, kdyby se to zastání projevilo v legislativní činnosti, tedy na hřišti, po kterém se zmíněný zákonodárce pohybuje?