Mezi další premiéry začátku tohoto roku patřily filmy Pudr a benzin s dvojicí V+W, "první česká filmová opereta" Děvčátko, neříkej ne! a komedie režiséra Gustava Machatého Načeradec, král kibiců. V těchto filmech opět zazněla řada písniček a některé z nich se dostaly i na gramofonové desky.

Voskovec s Werichem původně neměli k filmu - tehdy ještě němému - nijak zvlášť pozitivní vztah a filmu "mluvícímu" se ještě v roce 1929 vysmívali ve své revui Fata morgána. Přesto však již v roce 1930 přijali nabídku účinkovat ve spojovacích scénkách amerického hudebního filmu Paramount Revue (jeho česká verze se bohužel nezachovala) a o rok později se dokonce stali podílníky ve vlastní filmové výrobně finančně propojené s francouzskou společností Gaumont. Tato firma také poskytla pro natáčení exteriérů jejich prvního filmu Pudr a benzin pojízdnou zvukovou aparaturu (interiérové scény natáčeli V+W v Paříži).

Filmovou komedii, obsahující prvky operety, revue, kabaretu i detektivky, vybavil hudbou Jaroslav Ježek. Speciálně pro tento film složil melodie Ezop a brabenec (ta zde zazněla jak v orchestrálním provedení, tak ve verzi zpívané dvojicí V+W) a Nikdo nic nikdy nemá míti za definitivní. Ve scéně honičky na motocyklu zazněla i jeho starší skladba Bugatti Step (ta pocházela z hry V+W Don Juan a comp.), kterou vydala o rok dříve na gramodeskách česká gramofonová firma Ultraphon a současně ji v Berlíně natočil pro značku Odeon také německý orchestr kapelníka Dajose Bély. Zbývající tři skladby vydala u příležitosti premiéry filmu Pudr a benzin (konala se 15. ledna) na svých gramodeskách firma Ultraphon, s níž tenkrát již měl Ježkův orchestr uzavřenou smlouvu o nahrávání veškeré hudební produkce Osvobozeného divadla.

Ve filmu Pudr a benzin je několik zajímavých scén, které dnes mají téměř dokumentární hodnotu, neboť v nich V+W předvádějí své divadelní kousky (například proslulý "napnelismus" - výstup s lanem). Diváky ani kritiku však tento první film dvojice V+W, režírovaný divadelníkem Jindřichem Honzlem, příliš nezaujal.

To ovšem nebyl případ filmu režiséra Josefa Medeotti-Boháče Děvčátko, neříkej ne!, který měl premiéru v únoru. Tento film naopak zaujal velice: kritiky negativně - zahrnuli tuto hudební komedii mezi "omyly české filmové veselohry" a dali jí nálepku "umělecky i technicky podřadný a společensky škodlivý" film. Diváci ovšem tuto nenáročnou operetku přijali velice pozitivně - nejspíš také proto, že zde v podání tehdy oblíbených herců zazněla řada chytlavých melodií úspěšného skladatele Rudolfa Piskáčka na slova neméně úspěšných textařů Karla Tobise a Rudy Juristy. K dobovému ohlasu filmu přispěla možná i skutečnost, že původní stejnojmennou Piskáčkovu operetu (na libreto Václava Vrány) uváděla o pár let dříve Vinohradská zpěvohra.

Filmový orchestr se jmenoval Johnson´s Band a řídil ho kapelník pan Skutecký, ve sborových scénách vystupovaly Jenčíkovy girls a kromě titulní melodie zde zazněly ještě písničky s výmluvnými názvy Kotě, já bych pro tebe zhubnul láskou jako tyčka v plotě; Madam, můj vůz již čeká; Pojď, děvče, ukaž, že máš vkus a To jsou ty noci krásné (známá též pod názvem Diskrétní budoár, dvou žhavých retů žár). Zpívali je představitelé hlavních rolí Jindřich Plachta, Hana Vítová, Jarmila Vacková, Otto Rubík a Eman Fiala.

Úvodní titulky diváky informovaly, že všechny melodie z této filmové operetky jsou natočeny na gramodeskách značky Kristall - ve skutečnosti tato firma natočila jen čtyři písničky (titulní melodii mimoto vydala i na své laciné sesterské značce WUBA), které za doprovodu tanečního orchestru německého kapelníka Emila Roózse nazpívali v Berlíně tenoristé Jindra Láznička a Jára Pospíšil. Tyto gramodesky jsou ovšem známé prakticky jen z dobové firemní inzerce (nalézt se zatím podařilo jen jednu). Je také s podivem, že žádná jiná gramofonová firma nenatočila vlastní verze melodií z tohoto filmu, když přitom bylo naprosto běžné, že se na trhu občas objevilo deset i více verzí jedné úspěšné filmové písničky, natočených na různé etikety.

Další únorovou premiéru obstarala opět veselohra: režisér Gustav Machatý se pokusil zúročit úspěch postavy pana Načeradce, jak ji vylíčil ve svém románu Karel Poláček a zpodobnil Hugo Haas ve filmu Muži v offsidu, a natočil podle Poláčkovy předlohy svoji snad jedinou filmovou komedii Načeradec, král kibiců. Do hlavních rolí obsadil osvědčenou dvojici Hugo Haase a Jožku Wanerovou, jejich dceru - advokátku Edith - si zahrála Hana Vítová. Diváci film přijali vlídně, kritika neutrálně, i když třeba v Právu lidu se objevil titulek Machatého prohra.

Původní hudbu k tomuto filmu složil Josef Kumok, ale v podání mimo jiné Hugo Haase, Jaroslava Vojty a operního pěvce Theodora Schütze zde zaznělo i několik převzatých melodií (Frimlova píseň Za tichých nocí či árie Toreadore smělý z Bizetovy Carmen). Na gramodesky byla ovšem natočena jen jediná melodie z tohoto filmu: Kumokova rumba Edith, kterou na gramodesku značky Ultraphon natočil Jazz-orchestr Ultraphonu. Pod tímto označením se skrýval orchestr Jaroslava Ježka, který natáčel hudbu i k předchozímu filmu Gustava Machatého Ze soboty na neděli. Jde o jednu z mála výjimek, kdy Ježek nahrál na gramodesky skladbu z pera jiného autora či nepocházející z repertoáru Osvobozeného divadla.

K melodiím z českých filmů, které přišly na plátna kin na jaře roku 1932, se vrátíme v dalším pokračování našeho seriálu za čtyři týdny.

GABRIEL GÖSSEL