13
vychází 18. 3. 2002

Tipy
Českého
rozhlasu

Janáček autenticky i novodobě

Titulek může leckoho překvapit a možná i trochu pobouřit. Vždyť Janáček je vzhledem k dlouhému a složitému vývoji hudby autor stále novodobý - tak jaképak oddělování přítomnosti od minulosti? Navíc příznivcům hudby staršího data, jimž tvorba 20. století připadá příliš moderní a málo přístupná, řadí často tohoto dnes už klasika 20. století právě k oněm novodobým a "málo srozumitelným". Je možné, že by Janáček už začínal být dávnou minulostí do té míry, že bychom i v interpretaci rozlišovali trendy původní - autentické a ty dnešní, jež Janáčkova díla vykládají po svém, stále vzdáleněji od někdejší tradice? Nezbývá než odpovědět kladně. Jednak za dva roky uplyne už 150 let od narození tohoto modernisty, jednak se jedná o komponistu tak specifického, že pouze důvěrná znalost jeho partitur dovolí interpretům proniknout do jeho světa. A těch stále ubývá! Když velký znalec české hudby, světový dirigent sir Charles Mackerras stál před úkolem natáčet Janáčkovy opery pro firmu Decca, i své dosavadní velké zkušenosti s Janáčkem si neváhal rozšířit prostřednictvím nahrávek brněnské dirigentské legendy Břetislava Bakaly, který Janáčka znal osobně a dokonale byl seznámen s jeho názory. Je dobře, že některé z těchto Bakalových nahrávek můžeme nyní poslouchat v nové digitalizované podobě. A je také dobře, že se objevují janáčkovské nahrávky nové - v podání mladých interpretů, jejichž rodiště je od Janáčkova velmi vzdálené! Janáčkovu Houslovou sonátu totiž nahráli Francouzi - houslista Laurent Korcia a pianista Georges Pludermacher.

(bví)