13
vychází 18. 3. 2002

Tipy
Českého
rozhlasu

Symfonie Dmitrije Šostakoviče 7/12

Během 2. světové války se stal Dmitrij Šostakovič nejznámějším skladatelem vyjadřujícím dobovou realitu. Proto se od něj po roce 1945 - samozřejmě především v rodné zemi - očekávala oslavná kompozice na počest vítězství. Šostakovič prý skutečně začal pracovat na monumentálním díle obsahujícím i vokální složku. Nakonec ale radikálně změnil koncepci a vytvořil svou nejminiaturnější symfonii, která hovoří o prosté lidské radosti a kde jen jedna nevelká věta připomene přestálou válku a občas se mihne typický šostakovičovský škleb. Následující, 10. symfonie vznikla již v jiných podmínkách a je také zcela odlišná. Ani obrovská společenská prestiž neochránila v roce 1948 Šostakoviče před prudkými kritikami a obviněním z údajné protilidovosti a jak se dobově říkalo z formalismu. Skladatel se na čas věnoval jiným žánrům, hlavně filmové hudbě, a teprve po čase vytvořil novou symfonii, která vyznívá zejména v obrovité 1. větě tragicky. O 2. větě se někdy říkává, že je Stalinovým portrétem, ve 3. větě je užit významně motiv daný autorovým podpisem DSCH, což je nepochybný autobiografický znak. 4. věta hledá řešení po vzoru některých romantických symfonií ve stylizaci lidové slavnosti. 10. symfonie vzbudila obrovskou pozornost a mnozí ji považují za nejlepší skladatelův opus.

(ok)