"Po konzultaci s předsednictvem jsem se rozhodl požádat ústřední výkonný výbor, aby zmocnil mne a politické grémium jednáním s ODS o ukončení účinnosti opoziční smlouvy, respektive smlouvy o politické stabilitě, ke dni voleb," prohlásil předminulou sobotu po zasedání předsednictva ČSSD Vladimír Špidla. Jde prý o suverénní rozhodnutí vedení strany bez ohledu na činnost vlády, leč předseda ČSSD se přece jen rozhodl posílit svoji suverenitu raději v době, kdy byl premiér Miloš Zeman, jenž 9. července 1998 s Václavem Klausem uvedl "opoziční smlouvu" v život, bezpečně vzdálen na barcelonském summitu EU. Premiér sice na zasedání předsednictva strany, kam byl sjezdem zvolen víceméně proti své vůli, dochází jen výjimečně, ale kvůli "opoziční smlouvě", kterou s Václavem Klausem půlčtvrtého roku starostlivě opečovávali, by býval třeba zaskočil, i když - pravda - někteří "přátelé" uvnitř ČSSD si šuškají, že "Milošovi, který to po volbách pověsí na hřebík, je už i opoziční smlouva šumafuk". Leč předsedou ČSSD je už dvanáctý měsíc Špidla a ten nechal na 6. duben svolat mimořádné zasedání ústředního výkonného výboru, aby mu schválil jednání s ODS a aby se to stihlo do voleb v polovině června, neboť Špidla chce do té doby mít "čistý stůl". Ještě před rokem odhadoval Vladimír Špidla skon "opoziční smlouvy" na podzim 2001, takže jakožto hybatel čistících prací nabral značné zpoždění. Už téměř před měsícem se pro vypovězení "opoziční smlouvy" vyslovil svým charakteristicky přímočarým způsobem místopředseda ČSSD Škromach a dočkal se Klausovy repliky, že pak by ovšem přišlo na řadu hlasování o důvěře vládě. Mezi předskokanem Škromachem a vystoupením Špidly k "opoziční smlouvě" uplynula však rozhodná doba: do voleb již zbývají méně jak tři měsíce a prezident podle ústavy nemůže již Poslaneckou sněmovnu rozpustit. Vyvolat ve sněmovně hlasování o důvěře vládě a nechat ji kvůli vytržení veřejnosti z nudy padnout nemá tudíž ani spektakulární smysl, poněvadž i "padlá" vláda by fakticky dovládla až do červnových voleb. Špidla samozřejmě trvá na tom, že mu jde o princip, o "čistý stůl", a že se žádnými třemi měsíci hájení nekalkuloval, ale věřte politikovi před volbami vše, co řekne. Klaus každopádně označil Špidlovo prohlášení ohledně "opoziční smlouvy" za předvolební a teatrální gesto. "Nepřijímáme je (gesta) a nezúčastníme se jich," řekl po zasedání výkonné rady ODS s dovětkem, že neexistuje důvod pro ukončení platnosti dokumentu, který byl vytvořen na jedno volební období a skončí automaticky jeho uplynutím. Volební období (mandát současné sněmovny) skončí 20. června 2002, přičemž volby do ní vyhlásil prezident na 14. a 15. červen. Podle Klause by tedy "opoziční smlouva" mezi ČSSD a ODS trvala o šest dní déle než podle Špidlova výpovědního scénáře. Potíž je s tím, že co pravil o platnosti "opoziční smlouvy" Václav Klaus, není v jejím textu k nalezení. V "opoziční smlouvě" není totiž stanovena doba její platnosti. Dokument naopak obsahuje paragraf o smírčím řízení a další pojistky bránící porušení smlouvy, neřku-li ukončení její platnosti. "Opoziční smlouva" by skončila uplynutím volebního období nikoli automaticky, jak tvrdil Václav Klaus, nýbrž na základě toho, co je v ní napsáno, v případě, kdyby ODS či ČSSD po volbách vstoupily do koaličního svazku s některou další politickou stranou. To se jistě nedá vyloučit, ale nedá se vyloučit ani "velká koalice" ČSSD a ODS. "Co bylo jednou vynalezeno, může být použito v jiných souvislostech," odpověděl Právu na dotaz, nemůže-li po volbách vzniknout nějaká "opoziční smlouva číslo dvě", Vladimír Špidla. I když Vladimír Špidla zdůrazňuje, že dává přednost "programovým koalicím", čili méně pragmatickému řešení, než jakým byla "opoziční smlouva", je to také politik, který, ač intelektuál a introvert, musí občas umět jednat prakticky. V každém případě na českém politickém stole leží dál a stále ještě "smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí" a má možná jen zdánlivě na kahánku. Je to jen pár odstavečků a vězte, milí čtenáři, že se vyplatí pro jistotu si je bedlivě pročíst už proto, aby vám před volbami politici nemohli o dotyčné smlouvě náhodou kázat i to, co v ní zaručeně není.