Ačkoliv studentík kouzelnictví Harry Potter - tj. film Chrise Columbuse Harry Potter a Kámen mudrců vyšel při rozdávání cen Britské filmové akademie naprázdno, děti se na něj hrnou. Je jim asi jedno, že u akademiků nad ním zvítězil Pán prstenů. Pilní čtenáři "potterovské" románové ságy J. K. Rowlingové i ti, co její knížky dosud nečetli, mají patrně svá vlastní měřítka. (Nehledě na nezanedbatelnou skutečnost, že Harry je pro tuzemská kina dabován do češtiny, zatímco Pán prstenů se u nás uvádí s titulky, které školáci nižších tříd nejspíš nestihnou přečíst.) Malí diváci zažijí dobrodružný příběh, při němž se mohou krásně bát, příjemnou i napínavou podívanou. Navíc získají hrdinu-vrstevníka, kterému mohou držet palce.

První, co čtenáře románové předlohy uhodí do očí, je důsledná doslovnost, s níž byla převedena na filmové plátno. Platí to nejen pro zákruty děje, ale i pro tváře a charaktery jednotlivých postav. Harry opravdu jako by vypadl ze stránek knížky, jeho "mudlovští" (tj. nekouzelničtí) příbuzní jsou stejně protivní a tlustí, řediteli bradavické koleje Brumbálovi kouká z očí dobrota a moudrost, Ron je zrzavý, neposedný i odvážný úplně jako jako na stránkách románu, bradavická hradní škola plná velkolepých sálů i temně tajemných zákoutí, učitelé podle románového "partesu" upjatě korektní či naopak nečekaně zlotřilí... Film všechno pořádkumilovně poskládá na knihou předem vymezená místa. (Není ale přece jen trochu škoda, že pro fantazii už příliš místa nezbývá?) Je ovšem spravedlivé zároveň dodat, že po cestě od textu k pohyblivým obrázkům film téměř nic nepoztrácel z fantaskně akčního děje ani z půvabu světa kouzelníků. Navíc přidal několik velkolepých scén, které při nejlepší vůli nemohou v psané podobě plně vyznít: například báječný zápas ve famfrpálu - což je míčová hra provozovaná na kouzelnických košťatech ve vzduchu, či šachová partie s obrovskými figurkami, v níž jde o život.

Co ovšem ve filmu přece jen poněkud absentuje, je občasné humorné nadlehčení. Nikoli snad kvůli tomu, aby se diváci míň báli, ale prostě proto, že víc humoru by filmu slušelo. Nic naplat, jsme přece jen odchovanci macourkovsko-vorlíčkovských i dalších příběhů o dívkách na koštěti, Arabele, Machovi a Šebestové, kam se vedle čarodějných prvků vždycky vešla i špetka taškařic...