Nedávno jsem byl tázán, co si myslím o neschopnosti manželek našich politiků nastavovat svým mužům zrcadlo, tlumočit jim názory lidu z podzámčí, korigovat jejich chování a k dobrému je obracet. Proč prý tomu svému strejci nepoví, že dnes opět mluvil jako hulvát a že jeho arogance a pýcha mu odhání kvalitní voliče. Proč tomu ješitovi ta jeho neřekne, že pokrytecky hraje primitivním populismem na nacionalistickou strunu a ona, jeho žena, že určitě z něj není na větvi a její obdiv a láska k němu nemusí trvat věčně.

Domnívám se, že nepsaný zákon manželského svazku velí držet basu. Partner může maximálně dělat jen "drobné korekce dráhy letu", jinak bude vypuzen. Asi to má co dělat s příkazem přírody zachovat rod. A tak muž a žena držívají pohromadě nejen v dobrém a zlém, jak si u oltáře slibují, ale i ve službě dobru i zlu, jak ho osud do života často náhodně přináší. Opustily snad ženy své povedené manžely po odhalení kšeftů s topnými oleji? Z jakých motivů asi přeřezává manželka zabijáka lano policii, která stíhá vraha? Jak asi vypadaly rozhovory u domácího krbu všelijakých zloduchů totalit minulého století, třeba u Heydrichů, Stalinů či Gottwaldů? Protestovaly jejich ženy proti mučení a zabíjení? Čím si zasloužil lásku své ženy Miloševič? Proč Eva Braunová vydržela s Hitlerem do potupného konce?

Nabízí se vysvětlení, že vrána k vráně sedá a gauner gaunera si hledá. Nebo je tomu jinak? Proč třeba bývá spíš opouštěn partner, který se ocitl na vozíčku, než ten, kdo lže, krade a zabíjí? A vůbec, proč dobráci dostávají častěji košem, než darebáci? A proč, proč, proč.

Naštěstí nebývá tento stav pravidlem, doufám dokonce, že je jen zviditelněnou výjimkou. Dobré a kvalitní vztahy plynou často kolem nás nepovšimnuty. S obdivem vzpomínám na ty ženy, které léta sloužily svým nemocným a umírajícím mužům. Známé jsou ženy politických vězňů, které držely basu se svým statečným, v base zavřeným mužem. Slyšel jsem i o takových, které se za bezcharakterní činy svých mužů styděly a od nich se distancovaly.

Vstoupili jsme, jak slyšívám, do století žen a jednoho dne převládne něžné pohlaví i v politice. Co nevidět si budeme klást otázku, proč manželové vlivných političek preferují blahobytný klid a neptají se těch svých tet, proč dnes zase v parlamentu mlžily, lhaly a nestoudně na populistickou strunu hrály. Ale proč by se jim vlastně do toho pletli, proč? Leda, že by je pálilo dobré bydlo!