Krátkodechá senzace je ceněna víc než seriózní informace a pětiminutová sláva budí větší pozornost než dlouhodobá solidnost. Málokde platí povrchnost dneška s podobnou rasancí a intenzitou jako na televizní obrazovce. Situaci obvykle podtrhuje i způsob, jakým televizní dění většinou reflektují noviny a časopisy. Ve stínu "gigantů s jepičí životností", po nichž zpravidla druhý den neštěkne ani pes, tak zůstávají dlouhodobě pořady a osobnosti, které i na prahu jednadvacátého století ospravedlňují naivní názor, že televize může být kulturním statkem.

Nekomerční stálicí první velikosti mezi skutečnými osobnostmi obrazovky je už dlouhá léta filmový historik Karel Čáslavský. V širší známost publika vešel jako spoluautor a spolumoderátor někdejší (všestranně podařenější) původní podoby soutěžního Videostopu. Do televizních análů a srdcí mnohých diváků se však nesmazatelně zapsal především jako autor a průvodce rozsahem a významem jedinečného projektu s názvem Hledání ztraceného času. S uhrančivou umanutostí a úctyhodným přehledem v něm neděli co neděli představuje výsledky svého bádání ve filmovém archivu. Jeho pravidelné dvacetiminutovky jsou krásným diváckým dobrodružstvím poznání "obrazové přílohy" národních dějin minulého věku.

Srovnatelnou měrou nenápadného půvabu solidnosti se může pochlubit i další z kulturně-historických "vlastivědných" exkurzí České televize. Ve svých výpravách za perlami moderní architektury moravských a českých Šumných měst je pro diváky organizuje dvojice David Vávra a Radovan Lipus. V odlehčené formě, která často tragikomicky vyvažuje neradostnou konfrontaci někdejší kultivované noblesy předků s pozdější bolševickou - i raně kapitalistickou - zpupností a buranstvím, naplňují i tito autoři skutky zakázku služby veřejnosti. Zábavně a vkusně.