Vydat se do Ománu pozorovat mořské želvy není jednoduché. Vždyť se musíte vypravit až na konec světa. Tak se totiž v arabštině jmenuje místo, kde každoročně klade vajíčka více než dvacet tisíc mořských želv. Pravděpodobně největší želví porodnice na světě, místo, které pravidelně navštěvuje většina želvích samic žijících v Indickém oceánu.

Každou noc zde na písčitý břeh vylézají desítky až stovky želv zelených, aby během půlhodinky vyhloubily předními končetinami půl metru hluboké jámy, do nich nakladly vajíčka, zadními končetinami jámy zahrnuly pískem, popolezly zhruba tři metry a vyhrabaly další. Tentokrát falešné jámy, které mají zmást lišky, velké milovnice želvích vajec. Po této namáhavé práci se želvy s hlasitým funěním vyhrabou z písku, a dá-li se to tak vůbec říci, pádí zpátky do moře. Jejich obrovská, více než metráková těla zanechávají na pláži zajímavé koleje.

Želva zelená se může dožít sto padesáti i více let. V dospělosti je dlouhá metr a půl a téměř metr široká. Samičky začínají klást první vajíčka ve věku dvaceti pěti let a jedna želví samice naklade až sto čtyřicet vajec, a to třikrát do roka. Poté si dá čtyřletou přestávku. Z takového množství vajec by se dalo usuzovat, že budoucnost mořských želv není ohrožena. Opak je však pravdou. Z jednoho tisíce nakladených vajec se dospělosti dožijí jedna, možná dvě želvy. Možná. Na pevnině číhají na želví vajíčka a vylíhnutá mláďata lišky, na okraji moře krabi. Ti si rádi pochutnávají na želvích očičkách. Želví mláďata jsou také oblíbenou ptačí potravou.

Zajímalo mě, jestli má mořská želva nějaké nepřátele také v dospělosti. A i to, čím se tato obří zvířata živí. Na otázky mi odpověděl náš ománský průvodce. "Želvy se živí medúzami a sardinkami, velké želvy, ty si musí dávat pozor na žraloky, žraloci zabíjejí a jedí mořské želvy. Zelené želvy nekoušou lidi, ovšem člověk si musí dávat pozor na červené želvy, ty mohou lidi pokousat."

A ještě jednu zajímavost jsem se od našeho průvodce dozvěděla. Vysvětlil mi, že o tom, zda se narodí želví samec nebo samička, rozhoduje, jak daleko od moře naklade želva vajíčka. Vejce zahrabaná blízko moře jsou vystavena nižší teplotě, a tudíž se z nich vylíhnou samečci. Z vajíček nakladených asi sto metrů od moře se zase díky vyšší teplotě vyklubou želví samičky. Sledovat obří mořské želvy při kladení vajec na pusté pláži, kdesi na konci světa, kde skutečně lišky dávají dobrou noc, je fascinující. Zvláště uvědomíme-li si, že tato pravěká, devadesát milionů let stará zvířata mohou během pár desítek let vymřít.

Ráda proto tlumočím vzkaz našeho ománského průvodce. "Nekupujte si, prosím, produkty vyrobené z mořských želv a zanechávejte po sobě čisté pláže. Pohozené igelitové sáčky už zabily stovky želv, které je snědly, neboť je omylem považovaly za medúzy!"