V první polovině dvacátých let nevycházely na etiketě Parlophon - až na několik málo výjimek (např. operní pěvec Karel Burian) žádné snímky českých interpretů. K zavedení rozsáhlého českého programu na gramodeskách této značky došlo až v roce 1929, kdy české zastoupení Parlophonu převzala nově založená společnost s ručením omezeným Novitas se sídlem a prodejnou v reprezentačních prostorách pasáže domu na Václavském náměstí č. 23. Tuto společnost založil první český "obchodník se zvukem" Diego Fuchs (osobnosti tohoto výjimečného muže věnoval Fonogram před časem samostatný článek), který se ve stejném roce stal též předsedou nově založeného Svazu pro průmysl a obchod gramofony. Společnost Novitas od počátku své činnosti dovážela kromě hlavní značky Parlophon a již "dobíhajících" etiket Beka, Kismet a Lindström American Record také malé gramodesky Lindex o průměru 15 cm, na kterých vycházely snímky určené pro děti. Převzala též vydávání reklamního čtvrtletníku "Lindström zpravodaj", který se v roce 1928 pyšnil již 26. ročníkem.

Diego Fuchs brzy získal pro nahrávání celou řadu významných umělců z oblasti populární i vážné hudby. Ocitujme pro zajímavost část reklamního textu přibližujícího potenciálním zákazníkům nový český repertoár na gramodeskách značky Parlophon se zmodernizovanou červenou etiketou a zlatým tiskem, které začaly vycházet v řadě počínající objednacím číslem B 13500:

"Značka Parlophon a Beka pěstuje poslední dobou úspěšně uměleckou hudbu, což dokazuje více idealismu než materialismu. Všem obchodníkům gramofony jest zajisté známo, že prodej tak zvaných šlágrů je nepoměrně větší než prodej umělecké hudby. Nahrávání desek šlágrů není spojeno s tak velkou režií jako přijímání symfonického orchestru. Příklad: Parlophon uvedl na trh z českých oper jmenovitě "Rusalku" Dra Antonína Dvořáka. Deska ta dosáhla tak netušeného zdaru, že i cizina se o tuto operu zajímá. Jen za zapůjčení not "Fantasie z Rusalky" zaplatila firma 6000,- Kč.

Parlophon získal populární sexteto "Ztracenkáři" ze Ztracené naděje pod vedením známého autora J. Mottla. Popisovati po zásluze tyto dumné písně nedovoluje omezené místo. Zájemci vyžádejte si specielní seznam písní "Ztracenkářů", čímž se nejlépe sami přesvědčíte o jejich zdárném výkonu. Jako raritu moderní hudby uvádíme pány Voskovce a Wericha z "Osvobozeného divadla", kteří se zvěčnili na třech deskách. Známý a populární filmový herec a humorista J. Rovenský předvádí na desce Imitátor herců skvělým způsobem mistry Vojana, Želenského, Karlovského atd. Snímek tento jest vskutku podařený. Komická dvojice Plachta a Žovany karikují velmi dobře na několika deskách scény venkovanů přijíždějících za různými záležitostmi do Prahy. Novými snímky populárního Fandy Mrázka je opět obohacen náš repertoir a přesvědčíte se, že přesto že se Mrázek oženil, neztratil svůj dobrý humor, kterým přivádí do bouří smíchu.

Jásavé slunce zlatými paprsky zalilo lesy a louky a nedivte se, že neděle i svátek vylákají tisíce mladých i starých ven z města. Všude, kde nevymizel smysl pro dobrou hudbu, ve stínu bílých, plátěných stanů, pod sruby bud, na primitivním stolku zahradní besídky nebo restaurace je gramofon a z jeho útrob se line rozmarná píseň. Parlophon přináší jako na zavolanou novinky pro weekend, melodie tlukoucích srdcí a rozmarné citem, komickou náladou a chcete-li i dávkou sentimentality. Parlophon nedá si ujíti příležitost, aby netěžil ze současné tvorby českého salonního chansonu, dobového šlágru a líbivých tónů rozmarné hudby. Oblíbený a známý populární pěvec Jindra Láznička zpívá jemné a eroticky zabarvené písně tvorby Pečkovy, Voldánovy, Juristovy a četných jiných s doprovodem varhan, klavíru, saxofonového orchestru."

Zmiňovaný doprovod varhan zajišťoval Paul Mania, klavírní doprovod obstarával Hans Bund (s vlastním orchestrem - též pod označením "Bravour Orchester" - nahrával ještě pro značky Odeon, Telefunken a Ultraphon) a oním saxofonovým orchestrem byl soubor německého kapelníka Otto Dobrindta, který byl na etiketách četných gramodesek uváděn pod různými názvy: Saxophon-Orchester Dobbri, Eric Harden, Robert Renard, Eddie Saxon, Joe Bund, Smyčcový orchestr Parlophon a The Malborough Dance Orchestra.

Z dalších českých souborů najdeme v roce 1929 na gramodeskách značky Parlophon ještě orchestry Jankovec-Variete-Band, Boccaccio-Band (ze stejnojmenného pražského baru - hrál v něm i houslový virtuos Vasil Truchlý) pod řízením Maxe Löffelholze, Benešovu dechovou hudbu či Dechovou hudbu radešovické kapely. Trampské písně pro tuto značku nahrával kromě Ztracenkářů ještě Ingrišův sbor "Melody boys" a Klub starých kamarádů. Hodně písní různého charakteru - od operních árií až po běžné šlágry - v té době pro Parlophon nazpívali také emeritní barytonista Národního divadla v Praze Jan Fifka ("vlastenecké snímky, které byly v době perzekuce jen v nejužším českém kroužku zpívány, některé byly i vůbec zakázány") a člen opery Národního divadla tenorista Karel Hruška. Několik nahrávek má na této značce též pražský stočlenný pěvecký sbor Hlahol pod řízením sbormistra J. Herleho.

Za doprovodu orchestru Národního divadla v Praze pod řízením Jožky Charváta natočili pro Parlophon v roce 1929 několik snímků též členové této naší první operní scény Otakar Mařák, Jiří Huml, Ota Horáková a Bohumil Soběský. Několik málo snímků mají na této značce také význační čeští operní pěvci Vilém Zítek a Jan Berlík - jejich nahrávky ovšem byly pořízeny již v roce 1928 v Itálii, resp. Německu.

V roce 1930 se gramodesky značky Parlophon o průměru 30 cm prodávaly za 40 až 66 Kč (zlatá etiketa "luxus"), desky o průměru 25 cm s červenou etiketou a nahrávkami populární hudby stály 27 Kč a za dětskou gramodesku značky Lindex o průměru 15 cm museli rodiče zaplatit 11 Kč.

O snímcích, které vyšly na etiketě Parlophon v posledním období její existence na českém trhu, si povíme zase příští týden.

GABRIEL GÖSSEL