Zatím vše nasvědčuje tomu, že i v tak zvaně nezávislých produkcích vládne námětová krize - natáčejí se příběhy v mnohém výlučné, s hrdiny různě vykolejenými, vystavenými tlaku sexuálních deviací. A ztemnělý, jakoby podexponovaný obraz s převahou lesních scenerií, zdůrazňující zrnitost užitého materiálu, má spolu s trhavými, výrazně subjektivizovanými jízdami prostorem a nervním střihem navodit téměř dokumentární rozměr sledovaného příběhu.

Anglický snímek Můj bratr Tom začínajícího režiséra Doma Rotheroea se odehrává kdesi na venkově, v blízkosti rozlehlého lesa, kde se lze skrýt před ponižováním a zlobou okolí. Jeho hrdiny jsou dva opuštěně se cítící teenageři, Jessica a Tom (představují je Jenna Harrisonová a Ben Whislaw). Jessica, navštěvující klášterní školu, se šikanovaného chlapce zastane, když je ohrožován svými vrstevníky - a postupně se mezi nimi vyvine zvláštní pouto souznění až sourozeneckého rozsahu.

Ujišťují se, že navzájem si připadají jako dvojčata, jejich hrátky prozrazují zpola ještě dětské, zpola již milenecké okouzlení. Jejich vztah prochází složitými zvraty, dotvrzenými necitelností či nezájmem ze strany rodičů, pedagogů i duchovních. Pozvolna se vyjevují hluboce ukrytá trápení, s nimiž se ani jeden z nich neodhodlá někomu svěřit - chlapce sexuálně zneužívá jeho ovdovělý otec, dívku přiměl k povolnosti její učitel, přijímaný jako rodinný přítel. Selhává vše, co by mělo chránit: rodina, škola i církev...

Režisér rozehrává své vyprávění (spolupracoval i na scénáři) v poněkud tezovitých fragmentech, které na první pohled prozrazují, že příliš často jsou konstruovány jen na vnější efekt. Noční úprky ztichlými lesními houštinami, kradmé přebývání v důmyslně schované skrýši, pády do jezírka - to všechno vnímám jako nekonečné shluky dramatických shválností. Dějové zauzlování totiž vykazuje největší nedostatky: stačí připomenout podivnou nedůslednost v kresbě dívčiných rodičů, kteří se postupně z vyprávění jakoby vytratí.

Přestože hlavním hrdinou filmu je Jessica, z jejíhož pohledu jako bychom celé vyprávění sledovali, "hraje" se ve skutečnosti o Tomův osud - právě on je nejzřetelněji postižen na psychice, svou identitu zprvu tají i před svou jedinou kamarádkou, právě on propadl k zoufalé (a jak se nakonec ukáže, i sebedestruktivní) agresivitě. Sám pronásledován a ponižován vybíjí svou bezmocnost v tragickém gestu, obtížně se propracovává k něžnosti, jejíž absenci mu dívka tolik vyčítá.

Můj bratr Tom je dílo v leččems sporné, neujasněné, leckdy vykazuje větší ambice, než jaké je schopno naplnit. Avšak tato provokativnost nijak neubírá přinášené výpovědi na sdělnosti. Film lze vnímat jako svého druhu modelový případ, dotýkající se mimo jiné i důsledků jakéhokoli zneužití - když padá důvěra, je to vždy podnět k zamyšlení. Pokud možno včasného.