Musím říci, že nesouhlasím s reptaly, kteří pořád nasazují, jak se nic nelepší a všechno pořád stojí na místě. Ti lidé se asi nedívají kolem sebe. Jinak by si přece museli všimnout oněch převratných změn, které nás obklopují a kterých valem, co valem - návalem přibývá. Jen si připomeňme, že třeba co bylo vždycky bílé či snad možná i zářivě bílé, je teď - světe div se a vědci vraťte se do lesů - ještě bělejší. Nevím, co mi poví prodavačka, až budu chtít v papírnictví bělobu. Ne tu obyčejnou, ale tu ještě bělejší. Ale nechme bílou na pokoji, přece jsou všechny barvy mnohem zářivější. Nevěříte? Proč? Já ano. Nic přece není nemožné, a tak už se sháním po začouzeném sklíčku, protože před tou září ještě zářivější, už ani ne měřitelnou, bych si rád ochránil oči. A k tomu mohu přikusovat třeba nějakou tu ještě křupavější sušenku. Ty, co dřív křupaly, přiznejme si, to nebylo ono. Teprve teď to křupe jaksepatří a stálo by za to změřit ten křupavější křupot, abychom se dobrali zázračného výsledku v decibelech.

Nu a komu tyto příklady převratných změn kolem nás nestačí, asi si nepovšiml ani toho, že je všechno kolem nás mnohem voňavější. To, co vonělo, byl slaboučký odvar, teď to jsou vůně. A co teprve ještě vzdušnější plenky našich ratolestí. Kam se na ně hrabe naše textilní, bavlněná plína, láskyplně do úmoru žehlená maminkami. Možná se k těm ještě vzdušnějším budou dodávat i šňůrky, které zabrání, aby nám batolata samou vzdušností svých vyboulených zadečků nelétala nad hlavami. Tam by totiž mohlo docházet ke kolizím s dámami, které se budou vznášet na ještě křidélkovatějších proprietách, než jaké jim pro jejich dny mohl dosud kdokoli nabídnout.

A pak že se nic nelepší. Kdo nechce, nevidí, že mléčné čokolády už brzy budou mít v sobě tolik mléka, že pro ně budeme chodit s bandaskami, aby se nám nerozteklo to ještě bělejší mléko mezi prsty. Zubíme se na sebe ještě zářivějším chrupem, vyšmirglovaným bělícími látkami do alabastrova a hrdlem proléváme vodu z plastových láhví, vodu mnohem čistší. Kam se na ně hrabe destilka.

Jo vážení, je to pokrok, co se na nás valí den co den, co nás válcuje a drtí. Není to apríl, byť se tento poťouchlostí zavánějící měsíc ujal vlády. A je jen na nás, jestli se převálcovat necháme, jestli nás to všechno ještě zářivější a bělejší a nevím co ještě oslepí a omráčí, nebo jestli si zachováme zdravý rozum. Hlupák se totiž podle jednoho přísloví těší a raduje, když mu někdo hodně slibuje.

P. S.: Děsí mě představa, že to všechno dovedou k dokonalosti tady v Rusku, kde vždycky všechno dělali s velkým rozmachem - ruský medvěd bude ještě medvědovatější.