16
vychází 8. 4. 2002
Názory, komentáře
TÉMA TÝDNE
Petr
Nováček a Ivan Hoffmann, Český rozhlas 1 - Radiožurnál
Velká evropská
starost
Evropská unie dává ústy svých představitelů najevo vážné znepokojení nad tím, že se po Palestině pohybují izraelské tanky. Ministři zahraničí patnáctky se scházejí k poradám, jak zvýšit diplomatický tlak na Izrael. Násilí nic neřeší, říkají, jediná možnost je jednat, obnovit mírový proces a k tomu je třeba respektovat Jásira Arafata. Linie, kterou unie v případě blízkovýchodní krize sleduje, je stále stejná a stejné jsou i efekty, které z takové politické linie plynou. Pokud jde o Izrael, z evropského postoje nemá žádný užitek, výzvy k dialogu nedávají odpověď na otázku, jak zabránit sebevražedným atentátům - k těm s železnou pravidelností dochází pokaždé ve chvíli, když Palestincům "hrozí" diplomatické jednání. Pokud jde o Palestince, ti mají důvod v EU vidět spojence a z evropské kritiky Izraele mohou vyvozovat, že zabíjení izraelských civilistů je cesta správným směrem. A konečně - Evropská unie svým postojem k situaci na Blízkém východě neriskuje nesrovnalosti ve vztazích s arabskými producenty ropy. To, co sledujeme u představitelů patnáctky, je politika veskrze pragmatická, zohledňující zájmy EU. Nic více a nic méně. Pokud je úkolem politiků zajistit benzín v potřebném množství a přijatelné ceně, dělají představitelé unie svou práci dobře. Kdo ovšem očekává od politiků hledání pravdy anebo schopnost rozlišit dobro a zlo, má důvod k rozpakům. To, že izraelská armáda v Palestině ničí infrastrukturu teroristických organizací, hledá potenciální atentátníky, výbušniny a rakety, má dobré příčiny a legitimní důvod. Nemluvit o příčinách a odmítat jejich důsledky je v tomto případě nejen nekorektní, ale i mravně pochybné. Radikálové, kteří posílají fanatické mladé Palestince ověšené výbušninami do izraelských restaurací, diskoték, obchodů či dopravních prostředků se netají tím, že jejich cílem není získat vlastní stát, ale zahnat Izraelce do moře. Neusilují o mír, chtějí válku a vedou ji v rozporu s veškerými konvencemi, které uznává civilizovaný svět. Přehlížet či bagatelizovat tuto skutečnost je nebezpečné: Evropští političtí lídři by měli zvážit, zda se jednostranně neangažují pro horší stranu konfliktu a zda nezpochybňují vlastní pověst už jen tím, že vytloukají politický kapitál z cizího neštěstí.
Straně i soběZ dvou nejčerstvějších průzkumů, odrážejících stav volebních preferencí koncem března, jež publikovaly STEM a TNS Factum, plyne sice rozdílný vítěz voleb do Poslanecké sněmovny, kdyby se bývaly konaly na sklonku minulého měsíce, ale jinak několik shodných poznatků. Stav volebních preferencí je jako fotografická momentka: není proto důležité, zdali by (podle STEM) vyhrála nyní volby ODS, anebo byla-li by to (dle TNS Factum) sociální demokracie. Do 14. hodiny 15. června 2002, kdy se uzavřou volební místnosti a bude definitivně jasno, se pořadí na čele pelotonu může změnit ještě několikrát. Na rozdíl od podobných momentek však stojí za povšimnutí jisté shodné poznatky STEM a TNS, mající ráz vývojového trendu. Zdá se, že ODS a ČSSD (v libovolném pořadí) se "utrhly" od Koalice, která na obě dvě strany ztrácí od chvíle, kdy přestala být Čtyřkoalicí. Ztráta Koalice na "smluvněopoziční" brachy je teď zhruba osm procentních bodů a potvrdí-li následné průzkumy trend započavší únorem, Koalici se rozplyne šance volby vyhrát, což má už dnes za hotovou věc předseda poslaneckého klubu ČSSD Bohuslav Sobotka. Sociální demokracie chce získat ve volbách přes 30 procent hlasů, a tak dá poslanec Sobotka třeba i na modlení, aby to s Koalicí šlo dál z kopce a její uondaní příznivci aby se nakonec zhroutili do Špidlovy náruče. Pozor ale - Koalice teprve zcela nedávno zveřejnila svůj volební program a pokud se rozpohybuje i k nějaké viditelné volební kampani, bude se nejen Bohuslav Svoboda třeba ještě divit. Divit by se ovšem mohla i Koalice, neboť co do stávajících preferencí čtvrtí komunisté leží Svobodovi, Marvanové a Majzlíkovi doslova na zádech. Místopředseda KDU-ČSL Jan Kasal považuje výsledky průzkumů pro Koalici za nelichotivé: "Měl by to být impuls pro naši sebereflexi a impuls pro zahájení určité reformy volební kampaně. Zdá se, že naše schopnost oslovit voliče není nejlepší," řekl ČTK. Zlatá a navíc objevná slova, neboť o "reformě" čehosi, co snad ještě ani nezačalo, neslýcháme od českého politika každý den. Z Kasalových slov lze nicméně vytušit, že má svůj jasný názor na to, proč "mašina netáhne" a co je "s károu" třeba udělat. Co si však myslet o komentáři Hany Marvanové k týmž volebním preferencím, jež "jsou určitou informací, ale nehodnotila bych jednotlivá čísla a pořadí jednotlivých stran. Důležité jsou trendy". Třeba je to sladké tajemství, jakouže konkrétní informaci a jaképak trendy ony průzkumy pro US-DEU obsahují, ale protože jsou někteří politici dvanáct let po demokratickém převratu takhle tajnosnubní, posloužili jsme vám, milí čtenáři, v jejich zastoupení. Naštěstí většina českých politiků nemá potřebu nic skrývat a netouží po ničem jiném, než sloužit svým spoluobčanům do roztrhání těla. Někteří dosavadní poslanci Parlamentu ČR, kteří neprošli sítem stranických primárek anebo možná také stranických handlů a v krajích byli zařazeni na nevolitelná místa kandidátek, již vybírají rodinné úspory, aby měli z čeho zaplatit soukromou předvolební kampaň. I jeden dosavadní ministr se takto rozhodl připomenout spoluobčanům ve veselé knížce svoje zásluhy a vykoledovat si tím pár tisícovek preferenčních hlasů, jimiž na stranické kandidátce z fleku pro nýmanda poskočí rovnou na první místo. Říká cosi o duši strany, že pomocí osobních preferencí je prát se o místo na slunci pilnému poslanci ODS Marku Bendovi, po svém zesnulém otci svědomitě třímajícím prapor vyrovnání s minulostí, a též Jiřímu Paynovi, jednomu z nejnápadnějších a nejnápaditějších poslanců ODS, který to ovšem vzdal, neboť potřebný počet preferenčních hlasů lze prý nasbírat jen v málo lidnatých volebních krajích, což není Paynův případ.