Brány berlínské lisovny Lindströmova koncernu opouštělo v roce 1929 průměrně 100 000 kusů gramodesek denně. Podle propagačních materiálů firmy byla sice kapacita továrny ještě o polovičku větší, ale velice přísnou kvalitativní kontrolou údajně neprošla (a byla recyklována) až jedna třetina z celkového počtu vylisovaných gramodesek. Naplno běžela i výroba gramofonů - výroba modelů s plechovými troubami byla zastavena, největší úspěch zaznamenávaly na trhu různé typy stolních gramofonů s vnitřním zvukovodem a kufříkové přístroje. Horkou novinku roku 1929 představoval elektrický salonní gramofon - model Phantophone.

Gramodesky značky Parlophon zaznamenávaly díky svému kvalitnímu českému repertoáru na domácím trhu značný úspěch. Konkurence ze strany dvou nových domácích gramofonových firem Esta a Ultraphon zpočátku výrobky Lindströmova koncernu nijak vážněji neohrožovala. Jak již víme, za kvalitu českého repertoáru na gramodeskách značky Parlophon odpovídal po roce 1929 především ředitel československého zastoupení této firmy Diego Fuchs. Od poloviny roku 1931 zavedl novou řadu objednacích čísel 84000 a pokračoval v získávání atraktivních interpretů především populární hudby.

Po roce 1930 vyšly na gramodeskách značky Parlophon například písničky v podání herců a komiků Otto Rubika, Bédy Bozděcha, Járy Kohouta, Richarda Juristy, Anny Ondrákové, Karla Lamače a Marie Grossové-Sedláčkové. Určitou kuriozitou jsou dětem určené příběhy značně pochybného výchovného potenciálu, které namluvila herečka pražského Národního divadla a spisovatelka Olga Scheinpflugová: na jednu gramodesku natočila scénku Vánoční nadílka a deklamaci Záhon zeleniny a na tři gramodesky značně drastická dobrodružství dvou lesních skřítků Tulínka a Bulínka (Jdou s Honzou na draka, Mezi mravenci a Mezi hvězdičkami). Oba naši neohrožení hrdinové postupně velice krutě odpravili draka (nacpali mu do uší seno, které pak podpálili), rozdupali mraveniště a zašlapali mravence, olámali hvězdičce šatečky (...nikdy bych neřek', že hvězdička umí tak řvát...) a sedli si na mráček-beránka, kterému oškubali vlnu a utrhli ocásek. Pak pro změnu chytili hvězdičku-vlasatici a vytrhali jí vlasy. Měsíček jim za to naplácal na zadečky, které jim tak naběhly, až nakonec praskly...

Od konce roku 1932 začal Diego Fuchs ve svých katalozích nabízet společně s deskami značky Parlophon i gramodesky dvou dalších hlavních etiket Lindströmova koncernu, Odeon a Homocord. Hospodářská krize roku 1933 se ovšem nevyhnula ani firmě Novitas, která byla mezitím změněna na akciovou společnost. Na značce Parlophon nevycházely déle než rok žádné nové snímky a v důsledku toho přešla řada atraktivních interpretů ke konkurenčním domácím firmám Ultraphon a Esta.

Od roku 1934 vycházely na etiketě Parlophon nové původní snímky v řadě objednacích čísel 84200, avšak soudě podle interpretů, stala se tato etiketa víceméně pouhou pobočkou nyní prosazovanější sesterské značky Odeon. Na většině snímků totiž provázel německý orchestr Otto Dobrindta dvojici zpěváků, kteří si říkali Happy Boys, což - jak již víme - byli Tino Muff a Vašek Zeman (jinak též Joe Grey nebo William Sailor). Pokud přibrali zpěvačku Annu Gromwellovou (tedy paní Muffovou), jmenovali se Banjo trio, ve čtveřici s Karlem Zemanem (bratrem Vaška) si zase říkali Vinohradské pěvecké kvarteto.

Poslední české snímky (s objednacími čísly kolem B 84340) vyšly na etiketě Parlophon v roce 1936. Mezi ty úplně poslední patřily dvě písničky z operety "Podej štěstí ruku" na hudbu Josefa Stelibského: foxtrot Kdyby to tak bylo možný a tango Večer nad Prahou - obě znzpíval zmiňovaný Tino Muff.

Ve stejném roce se obě zbývající etikety Lindströmova koncernu (Parlophon i Odeon) definitivně stáhly z československého trhu. Zahraniční pobočky tohoto koncernu ovšem pracovaly dál. Zvláště aktivní byly Lindströmovy závody v Jižní Americe a Velké Británii, kde etiketa Parlophone přežila prakticky až dodnes.

Na český trh byly po roce 1936 z Velké Británie dováženy gramodesky Parlophone s tmavomodrými a později světlemodrými etiketami s nahrávkami četných amerických i anglických předswingových i swingových orchestrů, které vydavatel uváděl ve speciálně číslovaných a datovaných řadách - například New Rhythm Style Series, Jazz Classics Series, Super Rhythm Style Series atd. Souběžně vycházely některé z těchto snímků v Německu také na gramodeskách s etiketou Odeon Swing Music Series.

Po roce 1937 byl na všech etiketách gramodesek značky Parlophon z obchodního znaku Lindströmova koncernu - symbolu libry v kruhu - vypuštěn stylizovaný gramofon s troubou, který byl ve znaku firmy od roku 1904.

GABRIEL GÖSSEL