ČRo 3 - Vltava, četba na pokračování, od 16. dubna vždy v 18.30

Fantastickou až neuvěřitelnou životní pouť otce Ludvíka a syna Gabriela kreslí román Érika Orsenny Koloniální výstava, nesoucí podtitul "Žalozpěv nad koloniální říší". Zachycuje až kronikářsky věrně historii Francie a jejího impéria od časů koloniálního rozkvětu v 19. století, přes onu titulní Koloniální výstavu (konala se v Paříži roku 1931) až po úplnou ztrátu všech zámořských držav v 50. letech minulého století. V próze však nenajdeme kronikářskou suchost, ale bujné rozehrání spousty příběhů, náhod i nehod, kterými se její hlavní i nesčetní další aktéři prodírají. Jde sice o žalozpěv, ale nikoli o vlastenecky vzletnou zkrušenost, patos, slzy či osudové zdrcení; nanejvýš o trochu nostalgie a melancholie. A hlavně - stále nás provází autorův veselý nadhled a laskavá ironie souznějící s konstatováním, že "doby se mění, co bylo, není". Kolonie jsou zde tak jako tak jen jedním (byť podstatným) motivem, často zastíněným a ponořeným. Spisovatel zaplétá - nebo lépe rozehrává - široké tkanivo nespočetných epizod, obsáhlých odboček i průběžných dalších dějů. Jiskří to v nich vtipem a lehce šumí, hýří absurdními bizarnostmi. "Pestrá mozaika" - řeklo by se otřelou frází, ale otřelost a fráze jsou tomuhle vyprávění cizí. Zato s úsměvem (leckdy malinko poťouchlým) se v něm naznačují skryté, poněkud bolavé a hlavně obvykle pečlivě ukrývané pravdy. Příběh kolonií připomíná od začátku do konce onu velkou nezdařenou výstavu. A autor pak jen po straně potěšeně utrousí: Francie zůstane Francií i bez všech těch ztracených území.

Orsennovu Koloniální výstavu do češtiny přetlumočila Kateřina Ébert-Zeminová. Její inspirovaný a čtivý překlad pro rozhlas upravil a režii herecké čtveřice (Hana Kofránková, Pavel Soukup, Bořivoj Navrátil a Lukáš HLavica) měl Petr Adler.