Kdeže ty loňské sněhy jsou, přesněji řečeno jaro 1998, kdy v předčasných volbách do Poslanecké sněmovny mělo v úmyslu kandidovat osmnáct a pak se jich fakticky zúčastnilo třináct politických stran. Pětiprocentní laťku omezující vstup do sněmovny stranám se slabším voličským zázemím přeskočilo z třinácti stran jen pět. Měli jsme tedy v dolní komoře radikální i reformní levici, pravici festovní i umírněnou a "nad středem" zavěšené křesťanské demokraty, čili v podstatě kompletní politickou paletu v poměrně jednoduchém, přehledném barevném podání. Vezmeme-li v úvahu, že na jaře 1990 existovalo v České republice přes osmdesát politických stran a ještě v parlamentních volbách 1992 jich kandidovalo na čtyřicet, pak to byl nepochybně úspěch, když za pouhých osm let dospěli voliči k přesvědčení, že jejich rozmanité názory a zájmy stačí zastupovat toliko parlamentní pětice. Proto pak vzbudily ČSSD a ODS podezření z mrzce účelového jednání, když se pokusily prosadit novelu zákona o parlamentních volbách, jejíž téměř většinový efekt by býval, kdyby nezasáhl Ústavní soud, vedl k dalšímu radikálnímu zeštíhlení stranického spektra tím způsobem, že strany se slabším voličským zázemím by v lepším případě obdržely jen pár poslaneckých mandátů a v horším by zmizely navěky z parlamentního kolbiště. K odumření "opoziční" smlouvy, jejíž vypovězení jménem ČSSD nedávno Vladimír Špidla občanským demokratům signalizoval, přispělo právě i to, že nakonec schválená podoba "velkého" volebního zákona neskýtá žádné straně ty výhody, s nimiž při podpisu smlouvy v létě 1998 počítali Miloš Zeman a Václav Klaus. Zdá se tedy, že spíše než fígle volební matematiky a jiné chytristiky tvůrců volebního zákona budou v polovině června míchat kartami skutečně voliči. A budou mít čím míchat, neboť dostojí-li všechny strany a hnutí předepsaným náležitostem, půjde jich do voleb 29 na osmadvaceti kandidátkách (Koalici tvoří US-DEU a KDU-ČSL, čili dvě politické strany). První z těchto náležitostí bylo zaplacení volebních kaucí, patnácti tisíc korun za podání kandidátky v jednom každém volebním kraji. Ještě v minulých volbách to bylo 200 tisíc na kandidátku a kraj, což Pravý blok a několik dalších stran vyřadilo z volební soutěže, protože potřebnou částku nesehnaly dohromady. Z nyní kandidujících stran a hnutí podle MF Dnes nesložila kauci nová strana s názvem Akce za zrušení Senátu a proti vytunelování důchodových fondů, jejíž předseda, bývalý federální poslanec za ODS a neúspěšný kandidát do Senátu František Pillman ani platit nemíní a chce se v této věci obrátit na Ústavní soud. Složením volebních kaucí však není procedura podávání kandidátek uzavřena. Například ještě do 15. dubna mohou volební zmocněnci měnit pořadí kandidátů na kandidátních listinách a do stanoveného počtu tam doplňovat jména. Kandidující straně to umožňuje stáhnout z volitelného místa kandidáta, o němž by se na poslední chvíli dověděla, že byl dejme tomu zvláště iniciativním politrukem či dokonce spolupracovníkem StB. Po volebních zmocněncích následuje dvoudenní lhůta pro okresní úřady, jež kandidující strany a hnutí vyzvou, aby z kandidátních listin odstranily formální nedostatky (chybná jména, sólovou kandidaturu strany v některém kraji a účast v koalici v kraji jiném, což zákon nepřipouští, apod.). Po této prověrce okresní úřady vydají každé kandidující straně rozhodnutí o registraci její kandidátní listiny či naopak o jejím odmítnutí, proti němuž se lze neprodleně odvolat k místně příslušnému krajskému soudu. Den na to - v našem letošním případě to bude 27. dubna - pak okresní úřady odešlou seznamy všech u nich zaregistrovaných i odmítnutých stran a hnutí Státní volební komisi. Zdali v polovině června budeme mít příležitost dopomoci k poslaneckým mandátům (za každý inkasuje strana od státu 900 tisíc ročně) některé z osmadvaceti či z kolika stran nebo hnutí, bude přesně známo až někdy před Prvním májem. Co se ale v některých případech asi nedovíme vůbec, to jsou motivy kandidatury určitých uskupení. Nic proti zdravému rozumu, ba ani recesi, jež mají dvě novopečené kandidující strany takříkajíc na svých vývěsních štítech. Chtějí opravdu hlavně a jen oduševnit a proteplit klima příští Poslanecké sněmovny, anebo je také či především láká možnost 1,5procentního volebního zisku, státní stokoruna za každý obdržený hlas a tím pádem pár milionů pro pár koumáků na další "stranickou práci" v nějaké příjemné stolní společnosti?