Obtěžuje. Menšina musí mít vždycky něco extra než většina. Proč se hezky nezařadí k většině a nedá pokoj?! Menšina se vždycky něčím liší od většiny. A vůbec, proč se někdo liší, proč na sebe poutá pozornost a proč se většina k menšině často chová tak, jako by se jí bála, a proč si většina dělá nárok na to, že jedině ona má pravdu? Copak se většina nemůže mýlit? Co a kdo rozhoduje o tom, že většina musí mít pravdu už jen proto, že je jí víc do počtu? Vždyť většina se stává většinou taky proto, že velká část většiny je manipulovatelná, líná, chce mít svůj klídek. Obává se, že když bude mít jiný názor než většina, bude to mít pro ni nedozírné následky... Většina většiny možná ani názor nemá, nechá se táhnout vedoucími většiny, což už je ovšem taková elitní menšina ve většině, a kývá na vše, co mu tito "tahouni" tvrdí, a už vůbec nemá chuť se zaobírat nějakou menšinou,či lišícím se postojem. Jen ať se pěkně zařadí k většině a neotravuje...

Myslím třeba na ty, jejichž metabolismus se těžko přizpůsobuje zavedenému letnímu času. Zavedla ji většina, protože to má řadu ekonomických výhod. Mně je to kupříkladu jedno. Posun ručičky o hodinu mne nijak nerozhodí, ale ti, co to špatně snášejí, mají od dubna do října každoroční pravidelné potíže, které vynalezla většina. Obyčejný smysl pro spravedlnost a demokracii mi napovídá, že by tito lidé měli mít možnost "ponechat" si svoji hodinu, jak jsou přírodou navyklí, a prostě a jednoduše se té většině nepřizpůsobovat. Vstávat a chodit spát pořád stejně. No jo! Když ale ten veškerý praktický život je přizpůsoben většině. Zaměstnání, doprava, školy atd. Jeden moudrý kdysi řekl: "DAJÍ-LI VÁM NALINKOVANÝ PAPÍR, PIŠTE NAPŘÍČ." Hezky se to řekne, ale hůř koná...

Nedávno jsem zpívala na taneční Apriles party, která se konala v rámci festivalu ženské a lesbické kultury. Program byl nesmírně zajímavý pro jakéhokoli člověka. Z úvodu jejich programu vyjímám pár vět: "...festival jsme se rozhodly uspořádat z pocitu, že je nesmírně důležité, aby se lesbické ženy, a ženy vůbec,mohly setkávat a skrze úctu k tomu odlišnému v druhých i sdílení společného získávaly další sílu a inspiraci." Myslím si též, že jakékoli menšiny tu většinu obohacují jiným pohledem na věc. A představte si, někdy se může přihodit, že ač zprvu menšinou, časem stane se většinou... No vážně! Ovšem teď nastává období, že i většina miluje menšinu, protože od ní může získat hlasy... Pyku Pyku!