Pokud jste rodilí optimisté a těší vás poznávat lidstvo jen z té lepší stránky, čtěte nabídky k sňatku, žádosti o zaměstnání, výroky při udílení všemožných cen a ještě snad nápisy na náhrobních kamenech. Programově vynechte deníky, neposlouchejte rozhlas a nedívejte se na televizi! Když už, nechte se unášet jen na vlnách těch stanic, které si vytyčily omamně marihuanový cíl - být veselé a pohodové a oplotit vaši pozornost nanejvýš veselými historkami herců z natáčení anebo recepty posluchačky Blažkové na kulajdu a bramborák.

V tom případě ale vězte, že nadměrné přivírání očí bezprostředně ovlivňuje mozkovou lenost a takoví lidé jsou pak podobně jako k rýmě náchylní k důvěřivosti v různé slogany a mívají bohužel alergii na docela rozumné argumenty. Také se jim rozostřuje postřeh. Najednou jim nevadí, že v domácí předvolební kampani uslyší všemožná ujišťování k věcem, o kterých moudří lidé z celého světa říkají, že nebudou rozhodujícím, propíraným mezníkem naší budoucnosti. Jako například některé prezidentské dekrety, schválené později jako zákony parlamentem z poválečného období. A naopak, že nezazní rozhodná slova o nabízeném způsobu práce parlamentu a vlády, který by měl být úplně jiný a hlavně lepší, než jaký předvedli všichni dosavadní předchůdci od roku 1990. Čas i prostředky by na to byly. Bude to kampaň zhruba za 220 milionů - a to není málo. Vyberte si, zda chcete slyšet to důležité, nebo se spokojit s gulášem, pivem či perníčkem.

Logika říká, že by se tedy mělo mluvit o tom, co se vede, a o tom, co se nedaří. A také - proč. Jinak si odbudeme volby, do starých kulis sice nastoupí noví - a možná hlavně staronoví - herci a budou znova hrát obehrané kusy starého repertoáru. Takového, který nás už mnohokrát znechutil. Nově zvolení poslanci vplují do zaběhnutých praktik sněmovny, zas se jim zalíbí v ráji výhod a výhodiček a ještě za čtyři roky si budou povídat o tom, že už dávno měli něco udělat s těmi zdvojenými náhradami, pětiměsíčním "odstupným" přes jasně určené čtyřleté volební období, zbytečnými výdaji a nabubřelou imunitou. V dalším jednání budou netečně čekat, co jim sněmovní aparát dá na stůl, a postěžují si na stohy zákonů, které není čas ani prostudovat, natož zkonzultovat. A tak se začnou spoléhat na své zpravodaje, kteří to musí čas od času zvládnout za všechny a doporučit správné zdvižení ruky a zmáčknutí hlasovacího tlačítka. Nu a po přestávce v tom známém kuse už bude mnohým zatěžko vůbec tam chodit, raději budou pro vedlejší výdělek zasedat v několika správních radách a starat se o chod svých firem, protože škoda nevyužít informací, které k nim přicházejí ze všech stran. Jsou už přece zkušenosti, že lze čtyři roky přehazovat horký brambor Zákona o střetu zájmů, tak proč by to nevydrželo ještě pár let? A tak budou televizní kamery zase švenkovat po prázdných lavicích a komentátoři budou hřímat: ".Jen počkejte, voliči vám za nějaký ten rok o volbách řeknou své!" Opravdu řeknou?

To je tedy k zamyšlení pro osm a čtvrt milionu voličů. Čtyři roky volebního období jsou na něco příliš dlouhý a pro leccos zase příliš krátký čas. Za tu dobu nám měli zákonodárci vymyslet a dobře zformulovat zákony k nejdůležitějším otázkám. Už jsme je měli všichni mít zažité. Říkám - nejdůležitějším. Jenomže sněmovna obvykle trpně čekala, jaké se nakumulují návrhy ze všech stran a která lobby víc přitlačí. Zákonodárci stále neslyší důležité signály. Zato přemýšlivý a vynalézavý lid vždycky ty čtyři roky pilně pracuje na tom, jak najít v těch nedokonalých zákonech skulinky až pořádné pukliny. Ty totiž mnohým umožní pěkně vydělat. Leckdy to ani není zvlášť složité. Resorty se hrdlí o každou korunu ze státního rozpočtu, ale přitom rok co rok opakuje prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Lubomír Voleník, že současné zákony umožňují i na nepřímých daních daňové úniky největšího kalibru. Sám premiér Miloš Zeman kroutil hlavou nad jedním z příkladů z nedávné kontroly. Týkal se nedoplatku 200 milionů, který daňový subjekt přesouval různými fintami na dceřiné firmy - až ten, kdo měl částku uhradit, skončil nepolapitelný na Madagaskaru. NKÚ není spokojen ani s novým Zákonem o majetku České republiky. Vládě a jejím ministerstvům totiž umožní pouhým usnesením zakládat akciové společnosti. "Stát by mohl zbytečně přicházet o peníze a ztráty by nakonec zaplatili daňoví poplatníci, je to naprosto legální tunel," řekl přímo Lubomír Voleník. Jako by náhrady zkrachovalým bankám a kampeličkám nebyly dost bolestivé. Je tedy podivné, že tahle úctyhodná a zdá se, že skutečně nezávislá instituce, jakou je NKÚ, není více brána na vědomí. Ona totiž sahá svými každoročními kontrolami hospodaření s finančními prostředky a majetkem státu v objemu zhruba 125 miliard na zoubek všem ministerstvům. A nenašlo se jediné, u něhož by nebylo zjištěno nejen překračování zákonů, zejména při zadávání zakázek, ale i chyby v účetních operacích a v nakládání s majetkem.

Poslanecká sněmovna má sice podvýbor pro kontrolu, ten prý si vždycky všechno prostuduje a ministři se na jeho požádání musí k věci vyjádřit. To ano, ale slyšeli jste, že byla zjednána náprava a že někdo musel pro opakování chyb z ministerstev či od policie nebo soudů proto odejít? Příliš svůdné bude pro nově zvolenou Poslaneckou sněmovnu znovu vjet do starých kolejí, do starých kulis i do starého scénáře. Tam, kde má všude režii nenápadná ruka příležitosti a možnosti.