V roce 1932 natočili čeští režiséři sice jen asi dvě desítky filmů, na plátna českých kin bylo ovšem ve stejné době uvedeno více než 160 filmů zahraničních - polovinu z nich tvořily filmy německé, amerických byly téměř čtyři desítky a dovezeny byly i první tři zvukové filmy z produkce sovětské kinematografie. Vláda dokonce musela v zájmu podpory domácí produkce přistoupit k regulaci dovozu: zahraniční filmy směli s platností od 1. ledna 1932 dovážet pouze výrobci filmů domácích, a to v poměru sedm dovezených filmů na jeden v ČSR vyrobený. Distributoři se proto snažili zajistit si především filmy, které by jim zaručovaly kasovní úspěch. Není proto divu, že vsadili na jistotu a dováželi filmy dost pochybné úrovně - oddechové muzikály a sladkobolné kalendářové příběhy, o jejichž obsahu většinou vypovídaly už názvy jako Přehlídka lásky, Vítěz lásky, Dvě srdce jedním tepem či Dvě šťastná srdce.

V březnu měla premiéru veselohra režiséra Svatopluka Innemanna Sňatková kancelář - majitele této instituce představoval Jindřich Plachta a v dalších rolích vystupovali mimo jiné Zdeňka Baldová a Theodor Pištěk. Písničky k této komedii na staromládenecké téma složil na slova Jarky Mottla náš známý Eman Fiala (oba autoři zde také účinkovali jako herci) a ve filmu je za doprovodu jazzového orchestru Johnson Boys kapelníka pana Skuteckého zazpívali Jiřina Šejbalová, Oldřich Kovář a populární Setleři.

Tango Tvé oči to poznaly, které v tomto filmu přednesla Jiřina Šejbalová, nazpívali na gramodesku značky Ultraphon R. A. Dvorský se svými Melody Boys, pro značku HMV tuto píseň natočil sbor Settler´s Club, v podání anonymního orchestru a zpěváka s pseudonymem Niki Němec vyšla na značce Dixie a pro gramofonovou firmu Pallas ji natočila Mottlova parta s klavírním doprovodem Emana Fialy. Ten doprovodil na desce značky Ultraphon sbor Settler´s Club také ve waltzu Vítr tiše zpívá, který v orchestrální verzi natočila ještě také firma Dixie. Třetí písnička z filmu Sňatková kancelář - pochod Mládenci, sláva - vyšla na značce HMV v podání Vlasty Buriana a Settler´s Clubu za doprovodu orchestru F. A. Tichého a pro firmu Polydor ji natočila ještě Mottlova parta s Emanem Fialou u klavíru.

O čtrnáct dní později uvedla česká kina komedii Karla Lamače Lelíček ve službách Sherlocka Holmese natočenou podle románu Hugo Vavrise (což byl pseudonym průmyslníka, spisovatele a diplomata Hugo Vavrečky, dědečka prezidenta Václava Havla). Výrobní a distribuční firma Electa současně tento film natočila i ve francouzské verzi. V hlavní dvojroli české verze vystupoval - již ve svém čtvrtém zvukovém filmu - populární Vlasta Burian a dále si v této veselohře zahráli mimo jiné Martin Frič, Lída Baarová a Josef Rovenský. V epizodních rolích pak vystupovali také hudební skladatelé Jára Beneš a Josef Kumok, který pro tento film složil dvě melodie: tango Rosito, Rosito a pochodovou hymnu Portoriko. Ve filmu i na gramodeskách značky HMV je přednesl Vlasta Burian a navíc je vydala celá řada dalších gramofonových společností, v podání například Járy Pospíšila (Triumph), bratrů Ronkových (Parlophon) či R. A. Dvorského (Ultraphon).

V dubnu mělo premiéru filmové melodrama Píseň o velké lásce. Tento kalendářový příběh lásky a nevěry byl původně v komorním obsazení natáčen v roce 1931 pouze v exteriérech (v okolí Štěchovic a Vraného n. Vlt.) jako němý film, začátkem roku 1932 pak k němu byly připsány další osoby a děj a film byl nakonec dokončen v ateliérech AB Vinohrady. Zvláštní úspěch u publika nezaznamenal, i když v hlavní roli účinkoval tenkrát velice populární herec L. H. Struna, který zde také zpíval jedinou původní melodii, a to titulní valčík skladatele V. A. Viplera na slova Fr. Kudrny. Na desky tuto píseň zaznamenala gramofonová firma Odeon v podání tenoristy Jana Malíka, kterého provázel německý taneční orchestr kapelníka Dajose Bély.

Filmovou frašku Funebrák s premiérou v červnu roku 1932 natočil opět s Vlastou Burianem v hlavní roli a se stejnými spolupracovníky - scenáristou, zvukaři, kameramany, architektem i herci - režisér Karel Lamač za pouhý jeden týden, a to údajně v přestávkách během natáčení svého předchozího filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. Funebrák měl poměrně chatrnou dějovou linii a jeho úspěch zachraňoval jen a pouze Vlasta Burian, který zde předvedl za klavírního doprovodu Dalibora Ptáka své proslulé "vícejazyčné" zpěvní improvizace (Rizoto picollo, Mademoiselle de sardele, Magyár rembér atd.).

Jedinou původní písní, která v tomto filmu zazněla, byl valčík Ta naše kolej Emana Fialy na melancholický text Jarky Mottla, začínající slovy: Když jsem tě poprvé z nádraží ved', byl bych tě obejmul rád - byla jsi studená tak jako led, potom jsi začala hřát. V hořejší hospodě hráli a my jsme u šraňků stáli - dlouho jsi nic neřekla a potom jsi utekla. Vlasta Burian natočil tuto písničku na gramodesky značky HMV za doprovodu orchestru F. A. Tichého a Settler´s Clubu, zatímco gramofonová firma Pallas ji vydala ve velice zvukomalebném provedení - včetně syčení páry a houkání vlaku - v přednesu Mottlovy party (Tito mladí hoši úplně nadchli milovníky těchto zvukových desek. Zpívají naprosto přirozeně, a to je právě příčinou jejich velikého úspěchu. Pravý požitek pro ucho posluchače!). V další verzi tuto píseň vydala ještě firma Ultraphon, opět v podání trampského sboru Settler´s Club (jako autoři byli na etiketě žertovně uvedeni Eman Zeman a Jarka Lada). Pamětníky při poslechu této písničky nepochybně bodne osten nostalgie, neboť v tomto valčíku zmiňovaný vlakový spoj směrem ...přes Mladou Boleslav do Starý Paky... byl před několika lety zrušen.

K dalším melodiím z českých filmů, které měly premiéru v létě roku 1932, se vrátíme zase za čtyři týdny.

GABRIEL GÖSSEL

Příště: Trampský písničkář Jarka Mottl