Čtyři programy jedné veřejnoprávní a dvou komerčních televizí zaručují tuzemským divákům různorodou programovou nabídku. Přesto i dnes existuje minimálně jeden ostře sledovaný žánr, který přílišnou rozmanitostí nevyniká - televizní zábava. Utkvělá představa, že hlavním úkolem televize je diváka bavit, bavit a ještě jednou bavit, celkem logicky dominuje programové skladbě komerčních televizí. Zejména TV Nova naplňuje tuto myšlenku téměř nadoraz. Méně pochopitelné a ospravedlnitelné už je, že s podobnou umanutostí chtějí "masového diváka" rozesmávat i tvůrci a organizátoři programu České televize. Právě její zábavné pořady určené pro masovou spotřebu se tak často stávají hlavním nástrojem nesmyslného boje televize veřejné služby o co největší podíl sledovanosti. Fakt, že se obvykle bojuje ve stejný čas a o stejného diváka, předznamenává průběžné sbližování se stále prostoduššími, pokleslejšími a vulgárnějšími(!) estrádními postupy, dobře známými z komerční obrazovky. Vedle reprezentantů zmíněné neblahé tendence, čerstvě reprezentované např. nedávným Tak neváhej a toč - speciál, nabízí ČT i vkusnější podobu zábavného mainstreamu (viz Donutilova či Polívkova "povídavá posezení"). Objektivně je však třeba uznat, že podobné výjimky z pravidla lze nalézt i v programu Primy (Krampolovo Nikdo není dokonalý), a překvapivě i Novy (Nárožného Zlatíčka). Přesto je současná nabídka televizní zábavy jednotvárná a chudá.

Na obrazovce chybí především osobitější, vyhraněnější, a v neposlední řadě i myšlenkově hlubší alternativa zmíněné dominující zábavy pro všechny. Dnes, kdy Česká televize programově rezignovala na alternativní humor "s přesahem", dobře známý ze zvěčnělé České sody či Dvaadvacítky, vyplňuje patrně v představách mnohých diváků uprázdněné místo prvoplánová ilustrace hospodských dvojsmyslů nováckého Tele Tele. Za podobné zmatení pojmů však nemůže ani Nova, ani pánové Suchánek a Genzer. Jediným viníkem je dlouhodobě selhávající Česká televize.