Excalibur skončil v jezeře, ale legenda je stále živá. Na kolika různých místech se už setkali Merlin s Vivienne! - ve Walesu či v Anglii by o tom mohli vyprávět. Jedno takové místo se však nachází i v Bretani. Jedete-li z Rennes na Západ, směrem k pobřeží, narazíte na městečko Paimpont, kolem něj se nachází známý forét de paimpont s několika zajímavými místy; na jednom z nich prý můžete i mládnout. Studánku mi ukázala mladá dívka s pravým keltským jménem - Guenaelle Gueno. Těžko odhadnout, kolik jí bylo let, jestli se chovala slušně, tak se klidně mohla narodit už v osmnáctém století, velice často totiž chodí ke studánce mládí, kde se setkali právě kouzelník Merlin s vílou Vivienne.

Fontána mládí byla původně na mýtině, kde se scházeli druidové, aby zde zapisovali nově narozené děti. Rodiče je museli přinést 21. června kolem půlnoci. Ale protože mnozí z nich pracovali dlouho na poli a ráno brzy vstávali, neměli pokaždé chuť se s miminkem dostavit ke sčítání. A tak když přišli až další rok, dítěti už byl rok nebo dva, přesto ho druidové zapsali jako novorozence. Takže oficiální věk, který stanovili druidové, je dělal mladšími, než byl jejich věk skutečný. Proto se tradovalo, že fontána má moc omlazovat, říká Guenaelle.

Tady je třeba dodat, že omládnout můžete i jinak. První podmínkou je ovšem překonání lenosti. Ke studánce se totiž nedostanete jinak než pěšky. Musíte zaparkovat své auto před lesem a jít téměř čtyři kilometry po svých. Když k ní dojdete a uvidíte na hladině bublinky, tak se prý na vás studánka usmívá. Ti, kteří vám chtějí zkazit radost, sice tvrdí, že ve skutečnosti jde o metan, který uniká z listí padajícího do studánky, ale nenechte se přesvědčit. Nic ovšem není zadarmo, včetně mládí. Je třeba dodržet přesně pět podmínek - třeba přijít 21. června po půlnoci, přijít bos, vypít skleničku vody a důležitou podmínkou je být bezúhonný, tedy téměř svatý. Takže pokud nejste svatý, tak podle stupně vaší čistoty a zásluh vás může fontána omladit o několik měsíců či o několik let. Nebo vám dát mládí věčné. Pak se z vás může třeba stát batole a vaše děti vám budou dělat rodiče. Zcela realisticky jsem usoudil, že mě poslední podmínka diskvalifikuje z jakékoliv soutěže o omlazení, takže jsem se ani nenamáhal sundat si boty či osvěžit se sklenkou ze studánky.

Guenaelle zjevně takový problém nemá, vzhledem k tomu, že jí klidně může být už dvě stě let, těch příběhů zažila spoustu. "Mám ráda ty, které mají něco společného s Merlinem, ale také fontánou Barenton," říká a dodává: "Ale určitou slabost mám i pro příběh o Vílím zrcadle, to je o vílách, co se tak špatně zachovaly a také tak skončily. Jejich krev obarvila načerveno celý kraj Broceliande." - Je pravda, že jezírko je skutečně červené, stejně tak jako půda kolem. Jezírko najdete v místě, které se jmenuje celkem optimisticky - Údolí bez návratu. V jezírku žilo sedm víl, všechny si česaly dlouhé vlasy a dívaly se do něj jako do zrcadla. Nesměly s nikým mluvit. Nejmladší se zamilovala do rytíře, sestry se to dozvěděly a potom, co si s ním ta nejmladší domluvila rande, ho přepadly a zabily. Drsný příběh má pokračování - nejmladší smrt svého milého pomstila, zabila všechny své sestry a červená zem všude kolem je prý krví proradných víl.

Proto se do údolí bez návratu každý bál. Přispěly k tomu i příběhy cestovatelů, kteří se tu nadobro ztratili a nepomohl jim ani kompas. Ručička se prý točila kolem dokola jak bláznivá. Dnes sem naopak chodí spousta lidí - jen tak se projít. Zastaví se i u hrobu Merlina a k tomu, aby se dostali zpět na parkoviště, už žádný kompas nepotřebují. Ani jsem se jich nemusel ptát - jak jsem je tak pozoroval, všichni byli přesvědčeni o tom, že červená zem je skutečně krví dívek a ručička kompasu se nebohým cestovatelům zbláznila kvůli nějakému tajemnému kouzlu a ne vlivem vysokého obsahu železa v půdě. - Únik do světa fantazie přece není jen výsadou dětí.