Jarka Mottl je považovaný za jednoho z našich prvních trampských písničkářů a zakladatele trampského pěveckého sboru Ztracenkáři (mnohem později pochopitelně nechyběl ani u zrodu Síně tradic trampské písně). Od raného dětství byl aktivním účastníkem skautského hnutí. Původně se vyučil kuchařem, ale brzy se začal plně věnovat písničkářské tvorbě. Počátky jeho tvůrčí činnosti byly spojeny se sázavskou trampskou osadou Ztracená naděje. Asi od roku 1919 psal své první písničky, z nichž mnohé později zlidověly a staly se neodmyslitelnou součásti základního trampského repertoáru. Je autorem údajně vůbec první české trampské písničky - jmenovala se V záři červánků a Mottl ji složil na melodii Rudolfa Piskáčka. Z rané textařské tvorby uveďme ještě píseň Kamarádi, kamarádi (1923, na melodii Missouri waltz) a z řady dalších Mottlových melodií, které se zpívají dodnes (a to nejen u táborových ohňů), jmenujme například tituly Bessie, Cariboo, veleúspěšnou "trampskou píseň pro každého" Maminko, mámo (autor ji věnoval své matce), Marta (zazněla ve filmu "Dobrý tramp Bernášek"), Hledám děvče na neděli, Na osadě hráli, Ztracenka zpívá aj. Celkem mu vyšlo tiskem více než 500 písniček, z nichž ovšem většina spadá do žánru běžné taneční a populární tvorby.

Obliba trampského hnutí a trampských písniček přivedla Ztracenkáře i do nahrávacích studií gramofonových společností. Poprvé k tomu došlo v září roku 1929, kdy tento pěvecký sbor ve složení J. Mottl, J. Gradwohl, K, Bartůněk, L. Soukup, K. Brunclík (zpěv) a Fr. Říčka s L. Hochmanem (kytary) natočil pro velkou německou gramofonovou společnost Parlophon téměř tři desítky písniček pocházejících v drtivé většině právě z pera Jarky Mottla, který byl u řady z nich navíc autorem hudby i textu (Námořník, Kapitán, Hvězdičky vzplály, Neříkej, děvče, nikdy ne, Pirát, Kajak, Můj koníčku...). Na jednom snímku z této série provázeli Ztracenkáři také zpěv populárního komika Fandy Mrázka (Trampská dumka).

I když většina pramenů uvádí, že tyto snímky byly natočeny v berlínském nahrávacím studiu firmy Parlophon, je mnohem pravděpodobnější, že ve skutečnosti došlo k natáčení v Praze, kam běžně zajížděl z Berlína nahrávací technik s přenosným nahrávacím zařízením (ve stejné době a stejným způsobem byly natočeny také například první snímky Voskovce s Werichem v pražské kavárně Ackermann).

V témže roce a snad jen o několik málo týdnů později natočil se Ztracenkáři zatím nezjištěný počet snímků nahrávací technik anglické pobočky firmy Edison, která vydávala český repertoár na gramodeskách o průměru 20 cm s etiketou Edison Bell Radio. Za nahrávací studio posloužil jeden pokoj pražského hotelu Praga, v němž Ztracenkáři natočili - tentokrát i za doprovodu anonymního orchestru - opět několik Mottlových skladeb (zatím byly nalezeny snímky Zlatovlasá lady, Bessie, Maminko, mámo a Margaretta). Na etiketách gramodesek byl tento pěvecký sbor přejmenován na Tramp Boys - nejspíš proto, aby nevznikly problémy s konkurenční kapitálově mnohem silnější firmou Parlophon. Ovšem vzhledem ke skutečnosti, že již počátkem listopadu roku 1929 nechal T. A. Edison zastavit po celém světě veškeré operace svých firem, které se zabývaly výrobou gramodesek, všechny již natočené české snímky pro značku Edison Bell Radio se nejspíš stejně nestačily dostat až do stadia lisování.

Od prosince roku 1929 začali Ztracenkáři - tentokrát pod názvem Mottlova parta - vystupovat také v pražském Osvobozeném divadle, kde s úspěchem účinkovali v revuích V+W Fata morgána a Ostrov Dynamit (nebylo to jejich první vystoupení na divadle: již od roku 1927 občas "dělali křoví" na prknech smíchovského Švandova divadla). K jejich prvnímu vystoupení v Osvobozeném divadle došlo údajně poté, co Voskovec s Werichem jednoho dne zmeškali začátek představení a kdosi přišel na nápad, aby Mottlova parta zpívala před oponou své trampské písně, a tím představení zachránila. Sám Jaroslav Ježek byl ovšem na osadě Ztracená naděje častým hostem.

Popularitu tohoto pěveckého souboru využil v roce 1932 další pěvecký sbor s repertoárem trampských písní, a to kvartet Setleři (nahrával také pod označením Osadníci). Pod hlavičkou Mottlova parta v obsazení Jenda Korda, Oldřich Kovář, Emil Martínek, Bohumil Dudař (zpěv) a Eman Fiala (klavír) - tedy bez Jarky Mottla - natočil několik snímků pro gramofonové firmy Pallas a Polydor. I když na gramofonové desky několika desítek značek bylo v tomto období natočeno celkem asi 50 Mottlových trampských písní v řadě různých verzí, a to jak v podání některého z mnoha autentických trampských sborů, tak v přednesu různých tanečních orchestrů, neškolený hlas samotného Jarky Mottla zaznívá pouze ze snímků Ztracenkářů a Tramp Boys pro značku Parlophon, respektive Edison Bell Radio.

O dalších aktivitách tohoto žánrově mnohostranného hudebního samouka - hlavně o jeho působení v oblasti filmu a operety ve třicátých letech - zase za týden.

GABRIEL GÖSSEL