TV TIPY
Pondělí 6. 5. 2002
ČT 2 - 23.00 hodin
Od
strachu se lze osvobodit jen činem
Tvorba
režiséra Zbyňka Brynycha (1927-1992) nebyla vřazena do legendární nové vlny, mezi
jména Formana, Chytilové, Schorma a dalších. Zůstával v jejich stínu, neboť jeho
expresivní vypravěčství často hraničilo s křečovitostí výrazu. Mohli jsme se o
tom přesvědčit i při nedávném uvedení Souhvězdí Panny. Nikdy se tohoto omezení
nezbavil. Největšího ohlasu dosáhl působivými průhledy do zákulisí válečných
událostí, na zdánlivě všední dny uprostřed ještě ne zcela zřejmých hrůz.
Přitahovala jej židovská tematika, kterou poprvé otevřel ve snímku Transport z
ráje, natočil mystifikaci Já, spravedlnost o potrestání zajatého Hitlera, v Oáze
vykroužil boj o život spojeneckých vojáků ztracených v poušti. V době normalizace
bohužel už jeho filmy ztrácejí jakýkoli význam, jsou nicotné volbou látek i
zpracováním.
Nyní v rámci cyklu filmů s
Miroslavem Macháčkem uvádí ČT Brynychův druhý film s tématem holocaustu ...a
pátý jezdec je Strach (1964). Odehrává se v okupované Praze a všímá si
ochromujícího strachu, který roztáčí spirálu složitých dilemat: pod svíravým
náporem všudypřítomných obav bují nejen udavačství, ale také subtilnější
fenomény: váhání, zda poskytnout pomoc pronásledovanému, téměř instinktivní
snaha přikrčit se a neupozorňovat na sebe.
Režisér (inspirován předlohou
Hany Bělohradské, jejíž mozaikovitost překonává volbou ústředního hrdiny)
načrtává působivý obraz pokřivených lidských existencí, deformovaných tlakem
doby. I renomovaný lékař Braun (Macháček), nyní živořící jako pomocná síla,
složitě překonává vnitřní bariéry, než se rozhodne poskytnout pomoc zraněnému
odbojáři. Až tento neokázalý čin jej vyvede k vnitřnímu osvobození od strachu.
Výmluvná je v tomto směru zejména sekvence Braunovy ustrašené chůze Prahou,
upomínající na bezmoc štvané zvěře. Jistěže lze ve výchozím
"angažovaném" zarámování spatřovat poplatnost dobovým požadavkům, ale
současně postřehneme, nakolik přesně je postižena mentalita oné doby, jak
výstižně jsou charakterizovány záchvěvy lidského nitra. Vynikající je
Macháčkův výkon, plně soustředěný na kresbu člověka, jenž se z ponížení
opět vzmáhá k důstojnosti, neboť poznává, že není nejtěžší překonávat
ghetto, které nás obklopuje vnucováno z vnějšku, ale to, které si vytváříme sami
v sobě.
JAN JAROŠ
Úterý 7. 5. 2002 ČT 1 - 22.00 hodin
Osudové
okamžiky - Ruzyně 1973
Pravidelná linka společnosti Aeroflot
odlétá 19. února 1973 z Moskvy do Prahy. Území Sovětského svazu opouští letoun
typu TU 154 ve výšce 10 tisíc metrů. Let probíhá normálně. Na palubě je včetně
posádky sto cestujících, převážně občané SSSR a ČSSR, dále několik Kubánců a
další jednotlivci z různých zemí. Mezi nimi, v zadní části letadla, poklimbává
na dlouhé cestě z Havany také sedm českých muzikantů z kapely Evy Pilarové. Letadlo
Aeroflotu se blíží k cíli své cesty, nabírá předepsaný kurz na přistání.
Spojení s věží letiště Praha-Ruzyně probíhá bez problémů, první fáze
přistávacího manévru je přímo ukázková. Letadlo zahajuje sestup na ranvej č. 24.
Pak se náhle nos letadla těsně nad zemí zvedá prudce nahoru do oblohy, vzápětí
letadlo nekontrolovatelně dopadne na zem a po chvilce začíná hořet. Příčiny
nepovedeného přistání jsou dodnes nejasné.
Středa 8. 5. 2002 ČT 1 - 22.35 hodin
Jak se
kdysi filmovalo, milovalo i piklilo
Po italské
tragikomedii Život je krásný přichází na televizní obrazovky další odlehčený
pohled na fašistickou nadutost - tentokrát ze Španělska. Režisér Fernando Trueba
však film Dívka tvých snů umístil do berlínské filmové výrobny UFA, kam
přijeli španělští filmaři natáčet "družební" projekt, únikovou
romantickou historku se zpěvy a tanci. Španělé jsou vylíčeni jako víceméně
nepolitičtí lidé, jednou ochotní pozvednout ruku k nacistickému pozdravu, jindy se
hlásit k revolučnímu gestu. Španělská hvězda Macarena, která má sama potíže se
sukničkářem Goebbelsem, však dokáže pomoci zajatému ruskému Židovi a přimět k
solidaritě i své přátele. Nedobrovolným a notně vyděšeným účastníkem
podivuhodných událostí se stává i německý tlumočník s nezvyklým jménem Václav
(vynikající Miroslav Táborský).
Již ve snímku Život je krásný bylo možné vypozorovat
jistý alibismus - všechna zodpovědnost za zlo byla přisouzena zlotřilým německým
nacistům. Tento film jde ještě dál: sympatičtí Španělé se věnují jen flirtům a
neškodnému pomlouvání, nanejvýš je překvapí pogrom, když náhodně zavítají do
židovské restaurace; jen nebohá Macarena se zoufale snaží uniknout Goebbelsovu
tokání. Dívka tvých snů je jistě zábavná, ale přece jen vytváří falešný
obraz doby. Především náckové jsou zploštěni na úroveň neškodných, byť
namyšlených pitomců, zcela v intencích francouzských komedií Babetta jde do války
nebo Kam se poděla sedmá rota? Přibližuje se k nim i výstavbovými schématy:
zejména konvenční vtípky kolem tlumočení Goebbelsových intimit či honičková
epizoda se záměnou postav jako by jim z oka vypadly. Scéna Goebbelsova pádu po úderu
do hlavy nás zavádí až kamsi do nezávazné grotesky. Jistě i komediální pohledy na
události vážné až tragické mají své opodstatnění. Ale měly by se vyhýbat
smyšlené idyle - ta plní jen funkci zdobné kulisy, v níž se odehrávají
nezávazné, bláznivé situace.
(jš)
Čtvrtek 9. 5. 2002 ČT 1 - 20.00 hodin
Zločiny
proti lidskosti před soudem
Dvoudílný
kanadský film Norimberský proces je rekonstrukcí bezprecedentního soudního
procesu 20. století i pohledem do zákulisí politických a osobních zájmů, z nichž
už tehdy - těsně po druhé světové válce - bylo patrné budoucí dělení světa.
Záběry z koncentračních táborů jsou autentické a ani po více než půl století
neztratily nic ze své otřesnosti. Film převzal i řadu dialogů ze soudního jednání.
Pokusu o vyrovnání s nacistickými zločiny se hned po
válce ujal americký soudce Robert Jackson (Alec Baldwin), který sestavil Mezinárodní
válečný tribunál v Norimberku. Před soudem stanulo 22 hlavních válečných
zločinců a 7 organizací. Proces odehrávající se v rozstříleném Norimberku v
létě a na podzim roku 1945 až po závěrečný ortel v říjnu 1946 ukazuje film očima
hlavního amerického žalobce Roberta Jacksona a říšského maršála Hermanna Göringa
(Brian Cox). Ten se nejprve pokouší ovládnout průběh soudu, ale pod tíhou svědků i
faktických čísel, především pak po zhlédnutí dokumentárních záběrů z
koncentračních táborů, které usvědčují nacistické pohlaváry z hyenismu,
postupně ztrácí kredit i mezi svými souputníky...
(an)
Pátek 10. 5. 2002 PRIMA - 21.45 hodin
Vrah
přichází v noci
Claire Baronová studuje práva a
přivydělává si v bistru. Její život kalí jen nesnesitelná sousedka Helen
Lecapová. Jednoho dne se Claire rozhodne, že jí také něco provede, a přes internet
sousedce objedná gigola jménem Casanova. Claire cestou na nákup potká na schodech
neznámého elegantního muže, o němž je přesvědčena, že je to právě Casanova.
Pak je Lescapová zavražděna a Claire, kterou zarazily vypáčené dveře a podivné
zvuky ze sousedčina bytu, je omráčena. Po příjezdu policie Claire vše přizná...
Režie Gérard Cuq. Hrají
Ingrid Chauvinová, Bernard Farcy, Jean-Pierre Lorit, Anthéa Sognová, Christopher
Laubion a další.
Sobota 11. 5. 2002 ČT
2 - 21.20 hodin
O
výbušném člověku s výbušným humorem
Titul Fester
nebo fikce (režie Robert Ellman) zní trochu nezvykle. Dramaturg Jan Gogola ml.
upřesňuje, že hrdinou filmu je skutečná postava, "americký chemik Steve
Preisler, jemuž přezdívají ?strýček Fester?. Podobu snímku, který lze nejspíš
nazvat dokumentárním komiksem, určil právě on. Fester totiž sám vnímá svůj
život jako komiks." Pravda, je to poněkud podivný hrdina. Cítí všechny podoby
státu jako nepřátele, proto na sebe bere roli bojovníka za neomezenou svobodu jedince.
V duchu tohoto uvažování se stylizuje do pozice neohroženého hrdiny komiksového typu
a pouští se do boje se státem na mnoha frontách. Píše skandální knihy s návody,
jak vyrábět drogy, jedy, zbraně či výbušniny. Byl za to i ve vězení, dodává
dramaturg. Ellman (americký právník žijící v Praze) zvolil své téma kvůli
aktuálnosti příběhu i pro otázky, které klade, a natočil vzrušující portrét
člověka, jehož existence se pohybuje na hraně mezi svobodou a nesvobodou. "Fester
bojuje tak dlouho proti různým formám moci, až se nakonec sám stává mocí. Nad jeho
osudem se musíme ptát, kdy máme právo přenést ideje do reality. Anebo jinak:
Vypouštíme-li do světa myšlenky, vždycky musíme počítat s nebezpečím, že mohou
žít svým vlastním životem. A působit jinak, než se jevily na počátku..."
Obdobné hrozby se v současnosti opakují.
Jan Gogola je
znám tím, že ve vlastních snímcích často používá kombinované postupy (naposled
jsme viděli jeho osobitý dokument o fotbalistovi Janu Panenkovi). Také jako dramaturg
dává přednost formální originalitě. Bude tomu tak i v tomto filmu? "Snažím
se, aby každý film vypadal jinak, spíš než zařaditelný do toho či onoho žánru,
měla by forma odpovídat tématu. V tomto případě se to přímo nabízelo, hrdinou je
člověk s dvojí identitou: na jedné straně otec, fotbalový fanoušek, na druhé
,chemický disident?, který hrozí třaskavinami. Film se pohybuje v jeho výbušném
vědomí. Je to koláž animačních postupů s použitím třídimenzionální animace.
Vstupují do něj i reálné prvky, například zpravodajství." Hrdina má od sebe
odstup, sám sobě se posmívá. Dramaturg proto věří, že snímek zaujme výbušným
humorem, podobným, jaký má i strýček Fester. A konečně - ať si divák trochu láme
hlavu - neboť tento akční dokumentárně animovaný portrét je zároveň i napínavou
úvahou nad nerozpoznatelnou hranicí mezi skutečným a neskutečným.
(ap)
Neděle 12. 5. 2002 ČT 1 - 20.00 hodin
Věrní
abonenti
Autor, herec, režisér Antonín Procházka
je originální komediograf, který si už zcela podmanil publikum plzeňského divadla,
kde působí. Česká televize se už podruhé pokouší převést Procházkův svébytný
divadelní humor do filmové podoby, která by pobavila nejen Plzeňáky, ale co
nejširší veřejnost. Procházkův humor je totiž velmi sdělný a bylo by škoda, aby
zanikl se svým divadelním uvedením.
Režie
Kryštof Hanzlík. Hrají Karel Roden, Andrea Černá, Ilona Svobodová a další. |