Skladatel a varhaník Michal Novenko (1962) je autorem řady orchestrálních, koncertantních, komorních, vokálních a varhanních skladeb. Koncertoval v mnoha zemích Evropy, v USA, v Jižní Africe, Izraeli. Pro rozhlas, televizi a na CD zaznamenal zvuk více než stovky varhan zejména v Čechách. Na deskách vyšla v jeho interpretaci Česká romantická varhanní hudba, Česká hudba klasicismu či Varhanní hudba renesance v Čechách. Nejnovějším projektem, pod nímž je podepsán jako interpret a také autor jedné z kompozic, je Dialog s minulostí (Radioservis).

Titul vašeho nového CD - Dialog s minulostí - naznačuje, že soudobé autory, které jste vybral a hrajete, inspirovala hudební historie...
Ano, právě to všechny skladatele spojuje. Snad nejbezprostředněji se historická inspirace projevuje u Jitky Snížkové, jejíž Středověké reminiscence přímo vycházejí z duchovních nápěvů středověku. Z hudebního odkazu minulosti však čerpají taky ostatní skladby. Přitom tu nejde pouze o symbolickou snahu přihlásit se k tomuto dědictví, ale skutečně konkrétní varhanní inspirace. Třeba Radek Rejšek napsal svůj cyklus "na tělo" českým barokním varhanám, tzn. přímo vychází ze zvukových možností historických varhan.

Je velice záslužné, že deska představuje méně známé autory...
Byl to záměr, aniž bych tím chtěl opomenout klasiky. Vždyť i já často hraju třeba skladby Petra Ebena a mám ho rád, je to skladatelská špička, patří k národní povinnosti každého českého varhaníka mít ho na repertoáru. Ale vzhledem k jeho proslulosti je jeho dílo kompletně nahráno. V případě tohoto CD však jde o projekt, který chtěl ukázat, že vedle Ebena si zaslouží prezentaci i další komponisté.

Z bukletu CD i z vaší interpretace díla Františka Kovaříčka Díkůvzdání je cítit váš osobně vřelý vztah k tomuto skladateli...
Jeho skladba je mi z celého výběru opravdu nejbližší. Možná i proto, že ji psal přímo pro mě. Cítil jsem se poctěn, že se při práci na ní se mnou jako s varhaníkem radil. Ač ji totiž psal už jako sedmdesátník, byla to jeho varhanní prvotina. Není jednoduchá interpretačně ani posluchačsky, dlouho jsem pronikal do její struktury. Ale když se vám otevře, slyšíte v ní nádhernou symboliku složité cesty, po níž se člověk prodírá k závěrečnému projasnění, ke katarzi. Stojí za to toto dílo prožít... Pan profesor Kovaříček byl nejen mým učitelem skladby, ale i života. Rád bych tímto cédéčkem poděkoval za všechno, zač mu vděčím.

Nahrávky pro tuto desku vznikaly v rámci mapování českých varhan, které soustavně provádí Český rozhlas po celé zemi.
Ano, právě tak se nashromáždila většina materiálu.

Jaké máte zkušenosti s posluchači při uvádění soudobé hudby?
V podstatě kladné, zvláště ze zahraničí. Tam publikum velice zajímá, co umělec přiveze ze své vlasti - a soudobá hudba k tomu patří. Mezi nejotevřenější posluchače patří Američané, pro ně si klidně dovolím zařadit do programu třeba i dvě rozsáhlejší soudobé skladby. Obecně lze říct, že jedním z důležitých předpokladů úspěšné prezentace současné hudby je zařazovat ji jako normální, samozřejmou součást repertoáru. Je to lepší než koncerty či přehlídky úzce zaměřené pouze na tuto hudbu.

Za totality se oficiálně varhanám příliš nepřálo, přesto vznikaly pozoruhodné varhanní skladby. Jak je to možné?
To je složitější. Jistě, varhany byly vlastně považovány za ideologicky nežádoucí nástroj, ale pro své hudební kvality a možnosti zůstaly stále natolik přitažlivé, že i někteří prorežimní skladatelé pro ně psali a hledali - a někdy i našli - nové formy. Kromě toho se režim snažil zařadit od svého systému i varhany, byť v "odduchovnělé" podobě. Na jedné straně nechal systematicky chátrat kostely a koncerty tam moc nepovoloval, na straně druhé vnucoval nové nástroje do naprosto nevhodných akustických podmínek. Vzpomeňte si na někdejší Palác kultury - Kongresové centrum, odkud byly nakonec varhany při nedávné rekonstrukci odstraněny.

Jaké místo zaujímají varhany ve vaší skladatelské tvorbě?
Začal jsem pro ně komponovat až nedávno, dřív jsem se jim jako autor instinktivně vyhýbal. Možná proto, že jako interpret důvěrně znám nástroj i literaturu a měl jsem trochu strach pustit se do svého vlastního žánru - budu mít vůbec ještě co říct? Ostatně na koncertech často improvizuju a tím jsem si tvorbu pro varhany tak trochu kompenzoval. Ale když přijde spontánní inspirace, nelze se jí bránit.

Vaše maminka byla známá zpěvačka lidových písní, zanechalo ve vás rodinné prostředí nějaké stopy, vracíte se k lidové hudbě?
Myslím, že když člověk do sebe jednou tuto hudbu nasaje, už z něj nezmizí. I já se k lidové muzice stále vracím, byť třeba v transformované podobě. Vycházejí z ní i mnohé moje hudební nápady, což si někdy uvědomím třeba až dodatečně. Nechci být patetický, ale řekl bych, že od "rodné hroudy" se nelze odtrhnout.