Jedním z prvních komunisty vyhnaných českých písničkářů, kteří se po listopadu 1989 vrátili domů, byl dnes čtyřiapadesátiletý Vladimír Veit. Začínal koncem šedesátých let ve dvojici s Jaroslavem Hutkou, posléze se osamostatnil a stal se členem sdružení Šafrán. Ještě před emigrací natočil v Praze a ve Valašském Meziříčí dvě alba, která však v socialistickém Československu nikdy nevyšla. Z dnešního pohledu je unikátní zvláště to první, vydané v Čechách až v roce 1997 - obsahuje totiž zhudebněné texty Václava Havla, Pavla Landovského, Jiřího Gruši, ale i Josefa Škvoreckého či Milana Kundery. Až donedávna byly Texty jediným Veitovým albem, které jsme si (dvanáct let po revoluci!) mohli poslechnout na kompaktním disku. Veit však není autorem jediného projektu, ve Vídni v osmdesátých letech natočil hned pět desek. V reedici nyní vycházejí dvě: Quo vadis a Ve lví stopě.

Quo vadis je asi nejznámější Veitovou nahrávkou. Prvního vydání se dočkala v roce 1984, natočena však byla už o čtyři roky dřív a reedována na dnes už nesehnatelném vinylu firmy Panton z roku 1990. Ve Veitově diskografii zaujímá zvláštní místo: jde totiž o téměř zcela autorské album (osm písní z deseti Veit napsal i otextoval, u dvou byl spoluautorem textu Bohumír Slavík). Třebaže se písničkář vždy považoval spíš za zhudebňovatele, na Quo vadis prokázal značnou schopnost básnické imaginace, jeho texty nejsou cenné jen pro věrné vystižení dusné atmosféry let těsně po Chartě. Za pozornost stojí i spoluúčast vynikajícího, dnes již zesnulého hráče na sitár Emila Pospíšila a také houslisty Pavla Hryzáka. To na kolekci Ve lví stopě, o rok mladší, se už Veit doprovázel sám, i když úplně osamocen tu není - společnost mu dělá plejáda českých klasiků (Erben, Neruda, Sládek, Vrchlický), jejichž básně s obdivuhodným citem probudil k životu. V tomto ohledu je Veit dodnes pojmem a nejlepším důkazem může být i poslech dosud nezveřejněných bonusů obou cédéček: mezi koncertními nahrávkami z poloviny sedmdesátých let je i pověstný "Veitův" Villon, pro písňový tvar přímo stvořené básně středověkého rebela.

Záslužným a neobyčejně důkladným je vydavatelský počin brněnských Indies - cédéčka jsou naplněna více než sto padesáti minutami hudby. Snad tu velkorysost pamětníci, ale i mladší posluchači ocení.

MILAN ŠEFL