Když jsem byl malý, byla první republika a prosperující kapitalismus. Moji rodiče, malí živnostníci, mě vychovávali k šetrnosti. Každá koruna, než se vydala, se v ruce otáčela. Takřka nic se nevyhodilo. Staré oblečení se dědilo, přešívalo, plátovalo, štupovalo a vše se "unosilo" do úplného konce. Jedlo se všechno, vše se dojídalo, kůrkou se nakonec vytřel talíř. Každé z nás dětí mělo prasátko či pokladničku a za korunu neutracenou jsme byli chváleni. Co se ušetřilo, nosilo se do spořitelny. Půjčovat si bylo znakem špatného hospodaření. Táta nám vštěpoval, že kdo šetří, má za tři, úroky nám uložené peníze výrazně rozmnoží a i my tak zbohatneme. Ještě důležitější ale je, že tím posloužíme obci, národu, vlasti. Námi ušetřené peníze si půjčí podnikatelé, ti postaví továrny, zaměstnají dělníky a vůkol pokvete všeobecný blahobyt.

Přešla pustošivá válka i všeničící komunismus a na stará kolena jsem se opět dočkal demokracie a kapitalismu. Doba se ale změnila. S výchovou k šetrnosti je šmytec. Začal hodokvas konzumu. Prezident Bush vyzývá Američany, aby utráceli, a roztáčeli tak kola ekonomiky. Uvědomělý občan nakupuje, ba rozhazuje. Nenošené oblečení už často nemáme komu dát. Z jídla je nám dobré jen to nejlepší. Bydlím v kraji rybníků, plavců v nich však nevidět. Kam oko dohlédne, všude hladin bazénů třpyt. Úroky na vkladech jsou menší než inflace a kdo spoří, rok od roku chudne. I vyšší úrok by poplatky hladových bank lehce pozřely. Kdo šetří, nemá tedy za tři, ale sotva za třetinu. Nejvýhodnějším se stává nechávat peníze doma. Na odbyt půjdou trezory a matrace.

Utrácení mi moc nejde, starého psa novým kouskům nenaučím. Když ale nebudu utrácet, nemusím tolik vydělávat, na spotřebě budu nezávislejší a tedy svobodnější - byť i stále chudší. Špatného svědomí, že nedělám nic pro vlast, mě zbaví bezpočet spoluobčanů, kteří uvědoměle utrácejí i to, co ještě nevydělali. Řady angažovaných konzumentů se rozmnožují bez ohledu na stranickou příslušnost, náboženské vyznání či sociální skupinu. Zdá se mi, že jsme ještě nikdy nebyli tak uvědoměle jednotní jako při valení své konzumní kuličky. Směřujeme tedy k zářným zítřkům, ať už volby dopadnou jakkoliv.