Od roku 1929 se trampských písniček začaly zmocňovat četné gramofonové firmy a brzy se v podání různých - i vysloveně "antitrampských" - interpretů (dokonce i operních pěvců) začaly ozývat nejen z gramodesek, ale i z filmového plátna. A to hlavně z různých komedií odehrávajících se v módním trampském (či spíše pseudotrampském) prostředí. Jarka Mottl, který tehdy byl jako skladatel, textař a zakladatel pěveckého sboru Ztracenkáři na vrcholu slávy, začal poté, co okusil úspěch i na prknech Osvobozeného divadla, směrovat své autorské aktivity i do oblastí mimo čistě trampskou tvorbu: zajímal ho svět kabaretů, zvukového filmu a operetních divadel.

Pro snad všechny naše přední komiky složil nebo opatřil velice vtipnými texty řadu melodií. Například nejznámější český kabaretiér první poloviny dvacátého století Josef Waltner zpíval ve svém podniku Montparnas kuplet na Mottlova slova Hej rup, vojno, povol! (Republika to teď s námi válí, když se něco nepovede, na válku se všechno svede, národ musí mít přec ideály - nahoře se můžou smát, jak se dáme lehce polejvat...). Pro Vlastu Buriana napsal píseň Já mám v lese doubeček, pro Fandu Mrázka zase úchvatný kuplet Houby (...nejkrásnější na světě je houba, kdo ji nezná, ten je u mě trouba...) Dvě velice povedené Mottlovy písničky s úspěchem zpíval a v roce 1931 natočil na gramodesky značky Homocord Ferenc Futurista: foxtrot Na tom našem dvorku (...stála husa v horku, dívala se na Hradčana a na Daliborku, mne kdyby tam postavili, šel bych na magorku...) a kuplet s názvem Vy to asi víte, což byla úžasná parodie Hašlerova vlasteneckého pochodu Praha - srdce Evropy (...má zlatá Praho stověžatá, tys město krásné, jak ze zlata - kdo tebe zhlédne, hned pochopí, že ty jsi srdcem Evropy...), který poprvé zazněl v roce 1924 v revui Ženy, pozor na muže. Text kupletu Vy to asi víte - této snad nejlepší satirické písně o Praze, jakou kdy zaznamenaly drážky gramodesek - jsem před časem zčásti citoval v profilu Ference Futuristy. Neodpustím si ale ocitovat dnes i následující sloky: Uhádněte, kde to město leží - na všechno tam mají príma fór: rachejtle vypouštějí na nábřeží, rychlý provoz brzdí semafor. Cizinecký ruch tam kvapem vadne, za práci tam nikdo nepopadne, v jeho znaku má být motyka, jeho sláva hvězd se dotýká. Teď, když všechno stoprocentně ví se, ať se nad tím každý zamyslí: v čem spočívá divadelní krize, od čeho dnes kumšt je odvislý. S kulturou dnes nic se nedokáže, většina se vrhla na masáže - město, které leží u vody, má pro tohle pádné důvody. Je to město, které mělo čáku ve světě se trochu vyšvihnout - domov Nohýlů a Dudelsacků nemůže se ale vytáhnout. Praga dodává mu autobusy, tam se Bati nechce báti Busi, dívky jsou tam ve všem povolný, čekaj zápas Rolný-Nekolný. Vy to sichr víte, kde to leží - má to málo mostů, hodně věží, Hašler o tom písně zpívá, doma při půllitru píva. Vy to sichr víte, kde to leží - je to Praha, na tom nezáleží - to už jistě každý pochopil, Čurila se tam utopil...

Pro nepamětníky jen dodejme, že obuvnická firma Busi uvedla jako první na domácí trh americkou sportovní obuv "kecky" - konkurenční boj s Baťou nakonec ale přece jen prohrála. Firma Rolný vyráběla látky a Nekolný byl známý zápasník ve volném stylu.

Také Mottlův vstup do oblasti filmového průmyslu byl velice úspěšný. Od roku 1930 se jeho jméno - ať již jako autora hudby, textu písní či scénáře - objevilo v titulcích více než sedmdesáti zvukových filmů (Fidlovačka, Batalion, Dobrý voják Švejk, Muži v offsidu, U nás v Kocourkově, To neznáte Hadimršku, Polská krev...). Jeho nejčastějšími hudebními spolupracovníky byli skladatelé Jára Beneš, Josef Dobeš, Eman Fiala, Jaroslav Jankovec a zejména Josef Stelibský. Ze známých filmových písniček s Mottlovými texty zmiňme alespoň několik nejúspěšnějších: Ta naše kolej (Funebrák, 1932), Šijem, pořád šijem (Muži v offsidu, 1931), Mě to tady nebaví (Ať žije nebožtík, 1935), Annie a To už je zbožňování (Provdám svou ženu, 1941), Hledám stín (Pro kamaráda, 1941), Zpívám květům (Valentin Dobrotivý, 1942).

Jako textař spolupracoval Jarka Mottl především s Karlem Melíškem. Od roku 1936 se vydali - společně s osvědčeným a úspěšným skladatelem Josefem Stelibským - i do světa zpěvoher. První společná opereta této mladé trojice nesla název Podej štěstí ruku a uvedlo ji nuselské Tylovo divadlo. Na obrovský úspěch tohoto šlágry přímo nabitého díla (Večer nad Prahou, Kdyby to tak bylo možný, Kdybych já měl blázinec) brzy navázaly další zpěvohry Byli jsme a budem (1937), Petříček a Pavlíček (1940), Hotel Riviéra (1941), Ostrov milování (1942) a Dívka na plakátě (1943). V každé z nich zazněla celá řada dodnes populárních melodií - San Ariano, Je ještě mnoho dní, Tvůj bílý šátek, Polibek na rozloučenou, Bramborová placka.

Písničky Jarky Mottla nesou (slovy muzikologa dr. J. Kotka, jež si zde dovolíme ocitovat) "...nesmazatelnou pečeť doby svého vzniku, zejména v neustále se proměňujícím slovníku písní. Ale tím více vábí a předávají nezaměnitelné kouzlo zlaté éry první republiky, která byla výjimečnou líhní talentů v české zábavné hudbě."

Po roce 1948 působil Jarka Mottl ve Filmovém studiu Barrandov jako dramaturg v tvůrčí skupině Oldřicha Nového. Zemřel v roce 1986 a na jeho pohřbu zazněla jedna z prvních písniček, které ve dvacátých letech otextoval: Kamarádi, kamarádi, chvěje se nám hlas - proč vy jenom, kamarádi, opouštíte nás.

GABRIEL GÖSSEL