Městečko Jeseník je na tuzemské hudební mapě odjakživa spojováno se skupinou, která si už před více než deseti lety vetkla do svého názvu jméno krajana a "duchovního otce", zakladatele vodoléčby Vincenze Priessnitze. Dnes jsou Priessnitz stálicí, vydali šest alb, odehráli stovky úspěšných koncertů a stále fungují, což je v případě kapely, jejíž lídr Jaromír Švejdík žije a pracuje jinde než jeho spoluhráči, vlastně zázrak.

Je jedním z největších nedopatření české populární hudby, že skupina Priessnitz je dodnes známa jen poněkud uzavřenému okruhu skalních příznivců. Zvláště když do značné míry ustoupila od počátečního, anglickým gotickým rockem silně ovlivněného zvuku, k jemnějšímu, melodicky nesmírně nápaditému a romantickému popu, měla obrovskou šanci stát se alespoň na zdejší poměry slavnou kapelou a dále na sobě pracovat. Nestalo se tak, částečně přičiněním opatrného hudebního profilu českých rádií, částečně vinou neprůbojnosti samotných Priessnitz. Ale nikde není psáno, že tento stav je definitivní - leccos naznačilo loňské album Zero, kterým se kapela vrátila pod křídla velké firmy. Začátkem tohoto roku se navíc bez vlastního přičinění dočkala dalších dvou alb.

Prvním z nich je již dlouho slibovaná reedice debutové desky Priessnitz, která vyšla pod názvem Freiwaldau před deseti lety na vinylu firmičky Legend. Jedenáct písniček dua Petr Kružík (hudba) a Jaromír Švejdík (texty) si i po důkladném zvukovém občerstvení (remasteroval Dan Václavek) zachovalo své půvaby, přestože potemnělost cureovských kompozic Sny, Kam se podějem či Marie se už dnes vskutku nenosí. Do zcela jiných souvislostí písně skupiny přenáší album Zorro, u nás stále ještě spíš ojedinělý pokus o remixovou desku - v tomto případě vycházející z materiálu nejnovějšího alba Priessnitz, již zmíněné nahrávky Zero. Nevím, jak tato deska vznikla, ale pokud by byla vyjádřením úcty ke skupině Priessnitz, pak by se její vlčí muzice (tak hudbu kapely kdysi charakterizoval J. A. Pitínský) klaněla elita dnešní české elektronické scény (Ecstasy Of St. Theresa, Floex, DJ Wich, Bullerbyne). I to je důkazem, že jeseničtí romantici mají stále co říci.

MILAN ŠEFL