Koho by letos při udílení Českých lvů napadlo, že jednoho z oceněných, herce Vlastimila Brodského vidí na obrazovce naposled? Jako malá vzpomínka na vynikající herectví pana Brodského přichází nyní kazeta Centra českého videa Babí léto, film, v němž si Vlastimil Brodský zahrál naposled.

Nad scénářem Jiřího Hubače poseděl nejednou i sám režisér Vladimír Michálek. Možná právě proto je text prost sentimentu a zbytečně vypjatých emocí, jež občas u jiných autorových televizních i filmových scénářů vídáme. Michálkovi se podařilo dílko hodné pozornosti. Jakkoli svádí jeho komorní pojetí film spíše do roviny televizního projektu, našlo si zaslouženou cestu i do kin. A možná i samotné tvůrce překvapilo, kolik zájmu - a nejen ze strany nejstarší věkové kategorie, ale i mladých diváků - film vzbudil. Pohled do rodinného zákulisí tří seniorů, kteří jsou (pro Michálkovy příznivce možná nečekaně) hlavními hrdiny, je totiž plný humoru, nadhledu a životního moudra i poezie. Je jisté, že scénář byl psán pro konkrétní herce - Vlastimila Brodského, Stanislava Zindulku a Stellu Zázvorkovou. Ti mají velkou zásluhu na celkové podobě filmu, v němž jako by si všichni - vědomi si sklonku životní i profesní pouti - zahráli své party s obrovským nasazením. Režisér Michálek pak udržel výtečně onu rovinu nadhledu, s nímž lze trávit i seniorské roky a o němž vlastně celý film vypráví.

Po právu získalo Babí léto tři České lvy, které si film i herci zasloužili - přinejmenším za to, jak elegantně dokázali jeho tvůrci zpracovat nevděčné filmové téma stárnutí, na něž se většinou do kina hromadně nechodí.