Terezčina matka se těhotná v osmém měsíci dostavila ke starostovi městečka tak zapadlého, že zapadlejší snad u nás ani není, a požádala ho o azyl. Vypadala velmi nedůvěryhodně, Terezčin otec, který tam s nimi tenkrát přišel, měl vlčí tvář, zločin mu koukal z očí. Terezčina matka mohla jít domů, tam, odkud pocházela, ale nechtěla, jako postava ze staré balady chtěla zůstat se svým vlčím milým třeba v lese. Tohle na ní starosta městečka viděl, hnulo se v něm cosi dávno zapomenutého, možná přeletěl Duch svatý, bylo před Vánoci a starosta přidělil pod celou řadou podmínek Terezčině matce a jejímu vlčímu muži jednu místnost pod střechou obecního domu. Tam se Terezka narodila a tím činem zachránila své matce život.

Tříčlenná, dílem obdivovaná a dílem opovrhovaná rodina žila v jedné místnosti u půdy chvíli spořádaně. Totiž - vlčí otec se nejprve snažil být otcem lidským, ale nedokázal to, dokonce z té marné snahy onemocněl, ubližoval Terezčině matce i Terezce, neboť dítě je možno krutě týrat i tak, že se surově zachází s jeho matkou. Pak odešel zpátky do lesa mezi vlky.

Terezčina matka toužila po dítěti od vlastního dětství. V době, kdy se nejen sluší, ale i musí chodit do školy a kdy se dveře domova zavírají za soumraku, dívka už chtěla být ženou, a protože věděla, že tohle docela přirozené přání je v jejím věku a případě nepřijatelné, utekla. Zmizela ze světa na několik let, žila s vlčím milým z podsvětí, uměl vyrábět drogy a také je užíval a dívka s ním, Terezce její početí v lese dalo do života nejen občasný vlčí lesk v očích, ale i žloutenkový virus. Narození Terezky vrátilo její matce rozum a klid, ale také jí přineslo trest. Žena, ještě před nedávnem tolik potřebná muže, zůstala sama.

Terezčin život je od narození zatížen starostí o život maminčin, je veselý, ale těžko říci, jestli šťastný. Někdy je vidět, že to Terezku zmáhá - to když se proti matce rozežene zaťatou pěstičkou, když se chce prát nebo vědomě působí škodu. Je při tom komická i roztomilá, ale po pravdě je za tím dětským zlobením těžký osud, v němž je napsáno, že všechno, co Terezčina matka sama prožila ve vlastní bouři a vzdoru, bude muset prožít ještě jednou v obavách a úzkostech o Terezku. Každý, kdo se na ty dvě podívá, vidí, že jedna je otiskem druhé, až do sklonu hlavy, gesta rukou, tvaru hranice vlasů nad čelem. Terezka svými výbuchy zlosti a vlčími záblesky v očích vrčí jak divoké lesní mládě: pusť se mě, nedrž se mě žádnou láskou, neponesu tvůj život na svém, uteču ti. A její matka, už zase krásná dívka s hlubokýma očima jako kdysi, než sama utekla z domu, nerozumí, protože nemá než ji. Terezce jsou tři a její matce přesně o dvacet let víc, spí spolu v jedné posteli a ve spánku Terezka drží jednou rukou maminku kolem krku a druhou jí každou noc hlouběji rozdírá srdce. Unavená matka neví o ničem.