Zajímavý sociální experiment natočil vloni režisér Bohdan Sláma. Divoké včely kopírují velmi přesvědčivě nálady a povahy obyvatel jisté moravské dědiny, včetně autentických postav. Film nabízí na trhu Centrum českého videa.

Scénář psal začínající filmař Bohdan Sláma (na jehož Akáty bílé si možná někteří vzpomenou) prakticky podle života zmíněné vesničky. Lidé, kteří v ní žijí, se potýkají s nezaměstnaností, finanční nouzí a nejrůznějšími soukromými touhami. Každý tu přežívá podle svého - hajný (Jaroslav Dušek) v náruči žen, místní elegán se svým plakátovým idolem Jacksonem, jehož tak kouzelně napodobuje (skvělá kreace Pavla Lišky), nebo prodavačka v konzumu snící o romantice v lásce. Náhodný host přijíždějící sem z města za bratrem se - s videokamerou v ruce - stává vnějším pozorovatelem jejich pinožení. Jeho prostřednictvím se z větší míry díváme na drobné příběhy Slámových hrdinů (mezi nimiž mimochodem nechybí ani skuteční obyvatelé obce - v tom jako by režisér přitakával české nové vlně nebo italským neorealistům). Přestože má film značně pomalé tempo, zejména pak v úvodu, rozvíjí před našima očima zvláštní drama. Zdánlivě se nic nestane, a přesto se na konci postavy rozcházejí do svých životů jiné, změněné maličkými událostmi, jež pro ně byly jako třesk. Výtečný výkon tu vedle Lišky odvedla především Tatiana Vilhelmová v roli prodavačky, za niž byla oprávněně nominována na Českého lva.

V době, kdy se zájmy filmařů a autorů upínají k mnohem atraktivnějším tématům, jako jsou drogy, alkohol, profesní trable manažerů a nezřízený milostný život, troufl si Sláma na obyčejný film s obyčejnými, a přitom velmi reálnými postavami. Jejich problémy asi městský člověk těžko kdy nahlédne v plné hloubce. Právě proto - i přes některé zásadní výhrady - mají Divoké včely svou cennou vypovídací hodnotu.