Varhanní hudba v renesančních Čechách (Rosa)

Zasvěcené znalosti, vytříbený hudební vkus i bohatý výrazový rejstřík dokazuje varhaník a skladatel Michal Novenko (1962) hned dvěma alby vycházejícími téměř současně. V prvním z nich, Dialogu s minulostí, vzdal hold českým vesměs soudobým (a méně známým) skladatelům, kteří komponují pro varhany, Jiřímu Laburdovi, Jitce Snížkové, Radku Rejškovi, Stanislavu Jelínkovi a Františku Kovaříčkovi, k nimž přidal jednu vlastní kompozici. Již titul alba naznačuje, že všem skladbám je společná jejich inspirace minulými obdobími, ať již hudebními, či pouze historickými. Preludio ambrosiano J. Laburdy je věnováno osobnosti milánského biskupa Ambrože, žijícího ve 4. stol., který ve své době dal kodifikovat chorální zpěvy. Středověké reminiscence J. Snížkové jsou tematicky založeny na původních středověkých duchovních nápěvech, rozpoznatelný je tu přinejmenším svatováclavský chorál. Varhanní fantazie M. Novenka Sfogava con le stelle je inspirována Monteverdim a R. Rejšek zúročil ve svém Zastavení u starých varhan své rozsáhlé znalosti historického nástroje. S. Jelínka podnítila k Hudbě pro Altmünster návštěva stejnojmenného starobylého rakouského městečka. Kovaříčkovo Díkuvzdání je osobitým přetavením barokní formy passacaglie do podoby hymnického chorálu. Všem skladbám je společná i jejich komunikativnost - posluchači, který se byť jen trochu vyzná ve světě hudby, budou srozumitelné a mnohým i blízké. Album je zároveň skvostnou přehlídkou zvukového bohatství českých varhan - skladby byly nahrány na různých místech počínaje děkanským chrámem v Litomyšli až po sv. Barboru v Kutné Hoře - a především ovšem dokladem varhanické virtuozity Michala Novenka. Což platí i pro Varhanní hudbu v renesančních Čechách, která však byla nahrána na jediných varhanách v kostele Nejsvětější Trojice ve Smečně. Právě zde jsou nejstarší dochované varhany v Čechách i ve střední Evropě, vzniklé pravděpodobně r. 1587. Hudba období renesance, která se hrála v českých zemích, však není výlučně česká, jak Novenko správně upozorňuje v doprovodném textu (mimochodem - jde o kratičký, ale zasvěcený a dobře napsaný esej!). Interpret si tu mj. klade případnou otázku, zda v této době lze vůbec mluvit o české renesanční hudbě a volí raději široce pojatou formulaci "v Čechách". Vybral celkem šest skladeb autorů tvořících vesměs v 16. a 17. století, těžiště tvoří díla skladatelů z okruhu rudolfínského dvora vesměs pocházející odjinud než z Čech. Nejstarší je patrně tzv. Českobudějovický zlomek z konce 15. stol, který Novenko našel v Pohankových Dějinách české hudby v příkladech. Kompozice se vyznačuje ještě gotickým rejstříkováním. Interpret dal vyniknout kráse všech skladeb a také smečenským varhanám, o nichž říká, že "mohou nám o oné době vyprávět hlasem tak zřetelným a živým, že pocítíme jejich skutečný dech"...