Tři roky trvalo, než se asi nejvýraznější talent slovenské populární hudby posledního desetiletí, zpěvačka Jana Kirschner, dopracovala k vydání alba, jež navazuje na její kritikou i posluchači ceněnou desku V cudzom meste. Výtečná kolekce čtrnácti baladických skladeb, nazvaná podle úvodní písně Pelikán, však tuto poměrně nezvykle dlouhou pauzu ospravedlňuje. Na první poslech je patrné, že z různých důvodů odkládanému a také proto horečně očekávanému albu pečlivá příprava prospěla, byť Janina současná hudební tvář nemusí být po chuti každému, kdo si její starší písně oblíbil.

Jana Kirschner se především stala autorsky soběstačnou. Zatímco debutové album ji představilo spíše jako zpívající modelku a na cédéčku V cudzom meste byly její tvůrčí ambice přibližně v rovnováze s příspěvky jiných skladatelů a textařů, Pelikán již obsahuje takřka výhradně její písně. Podobně jako na předchozí desce jsou z větší části otextovány v angličtině - slovensky zpívané písně jsou v menšině a naprostou výjimkou je česko-slovenská výměna názorů s Robertem Kodymem v Myslím na tebe. K zásadnímu posunu však došlo v dramaturgické rovině: zatímco album V cudzom meste střídalo svižnější polohy s komorními folkovými zpověďmi a občasným úkrokem do zcela jiných končin (reggae Žienka domáca), Pelikán je stylově velmi sevřenou deskou, z níž se lehce vymyká snad jen zmíněný duet s lídrem kapely Wanastowi vjecy. Poklidná tempa zamyšlených písniček Aký príde den, Losing You, The Sentimental Love Song nebo Keď zatvorím oči by možná časem nudila, pokud by Jana Kirschner neměla v záloze jeden z největších trumfů nové desky - svou kapelu. Jazzový "spodní tón" formace, poskládané ze zkušených a přitom velmi kreativních muzikantů (mj. Juraj Burian, Martin Gašpar, Andrej Šeban) jako by i samotnou zpěvačku inspiroval k nečekaným, ale logickým výletům - třeba směrem k sametovému soulu v písni Wondering.

Z tvorby Jany Kirschner bylo vždy cítit inspiraci vším podstatným, co na slovenské hudební scéně vzniklo, nadarmo mezi svými kultovními díly nevzpomíná desky Deža Ursinyho či Richarda Müllera, Lasicou otextované písničky Petera Lipy nebo pozapomenutý televizní muzikál Neberte nám princeznu. V kombinaci se znalostí toho, co světové populární hudbě věnovaly Suzanne Vega či Sheryl Crow a jistěže i s neředěnou dávkou vlastní invence představuje tato třiadvacetiletá dívka model písničkářky, kterou můžeme našim východním sousedům jen závidět.

MILAN ŠEFL

(Jana Kirschner: Pelikán. CD, 60 minut. Vyd. Universal Music.)